(ČB 5/2018) Dva obchody s oblečením a úklidovou firmu provozuje (kromě jiného) Diakonie Valašské Meziříčí. Letos na podzim k tomu přibude i výrobna pralinek. Podniky zaměstnávají především lidi s různými handicapy (viz BOX). Ne každý ale v trvalém zaměstnání vydrží, což se týká především lidí s handicapem mentálním. Často nezvládnou některé pracovní nároky – například schopnost pracovat samostatně – a odcházejí. Šikovnost ani chuť do práce jim přitom nechybí. Jak jim pomoci, aby se v zaměstnání udrželi? Tuhle otázku se teď snaží ve valašskomeziříčské Diakonii rozlousknout.

Poslechněte si článek:

Ukázalo se, že největší slabina je hned v přípravě, není čas zaměstnance se zvláštními nároky zaučit. Vysvětlit jim, co všechno si musí pohlídat, a pak na ně dohlédnout. Úřady práce sice nabízejí před nástupem do zaměstnání přípravný program, nazvaný pracovní rehabilitace, ten je ale zaměřen spíše na lidi, kteří jsou například trvale omezeni po vážném úrazu, jinak ale zvláštní pozornost nepotřebují. Diakonie ve Valašském Meziříčí zahájila tedy vlastní přípravný pracovní program, nazvaný Matteo.

Zasadíme, uvidíme
Přibližně desítka lidí se poklidně pohybuje na přehledné lesní pasece. Sbírají staré větve a skládají je na dvě velké hromady. Převažují muži staršího vzhledu. Většina s nějakou formou takzvané alkoholové demence. Často jim selhává krátkodobá paměť, někdo má potíže s motorikou. Všichni žijí v nedalekém Pržně, v domově se zvláštním režimem. Neobejdou se bez každodenní pomoci a ovšem i dohledu odborného personálu, spoustu činností jsou ale schopni vykonávat.

V Domově Pržno proto rádi přivítali nabídku originálního programu z Diakonie, který postižené lidi připravuje pro výkon určitého zaměstnání. Program umožňuje individuální práci s každým klientem s ohledem právě na jeho specifické potřeby. Obnáší to také opakovaně zjišťovat, co klienty baví, a co ne, v čem je brzdí třeba nezkušenost, neochota či lenost, v čem zase nepřekročitelný handicap, co je motivuje, a co naopak odrazuje. I to je nutné k tomu, aby lidé, kteří třeba několik let nepracovali, mohli v případném budoucím zaměstnání uspět.

U některých klientů program slouží jen tomu, že se potvrdí jejich schopnost pracovat a program je pro ně spíš povzbuzením, aby si začali vlastní práci hledat. To je pravděpodobně případ pana Zdeňka Čermáka (48), který se v rámci kurzu „zahradník, údržbář“ na čištění lesní paseky také podílí. V lese už v minulosti pracoval a v Pržně se také stará o vlastní zahrádku, o papriky a rajčata.

Tříměsíční kurz „zahradník, údržbář“ je teprve na začátku. Irena Šustková, jedna z vedoucích, která s klienty strávila v lese na pasece první pracovní den, si skupinu pochvaluje. Většina odvedla velký kus práce, takže brzo bude možné přejít k další činnosti – sázení stromků.

Potkáme se u pralinek
Celého pracovního programu, složeného z několika kurzů, se má účastnit 25 lidí, 12 z nich by si mělo najít trvalé zaměstnání. To jsou podmínky dotace, díky které se celý program vůbec koná. Zatím absolvovalo devět klientů, z toho si pět hledá práci. Dvě klientky se zaučují v úklidu pro Diakonii. Jeden z absolventů už pracuje jako pomocný kuchař Domova Pržno, kde zároveň žije. Je vyučený zedník a do kurzu se přihlásil, „aby zabil nudu“. Svého rozhodnutí teď ale nelituje.

„My jsme takoví akční,“ dodává jeho spolubydlící, který kurz absolvoval kvůli potřebě „vykonávat nějakou užitečnou činnost“. A ve vzdělávání hodlá pokračovat. Rád pracuje s potravinami, takže chce ještě pokračovat v programu „cukrář“. Pralinkárna, kterou Diakonie hodlá otevřít na podzim, v něm možná najde budoucího zaměstnance.

Adam Šůra