(ČB 5/2018) Když jsem byl malý, nesnášel jsem, když mi na prstech ulpíval pach kovových mincí. Peníze nejsou příjemné téma ani ve společenských diskusích, přitom ale dnes mají velkou moc a vliv. I naše církev postupně nabývá po restitučním vyrovnání se státem docela velkou sumu peněz. Neměli bychom se více zabývat tím, kam naše peníze putují a co způsobují, jakkoli to možná není téma příjemné? Odpověď je nasnadě, a to tím spíš, že způsob nakládání s církevními penězi je v něčem docela problematický.

Poslechněte si článek:

ČCE totiž vkládá svůj majetek do dvou investičních fondů, které pak financují mimo jiné i firmy podnikající v oboru těžby a spalování fosilních paliv, jako je například OMV, MOL nebo firma těžící zemní plyn v Rumunsku. Těžba a spalování uhlí, ropy a zemního plynu jsou přitom jedním z největších viníků probíhající klimatické změny, uvolňují do ovzduší oxid uhličitý a metan způsobující skleníkový efekt. Takové firmy tedy mají za zrychlování změn klimatu přímou odpovědnost.

Pokud tyto změny nezastavíme nebo alespoň nezpomalíme, hrozí nám rozsáhlé negativní důsledky. Například sucho a s ním související neúroda se i u nás začínají projevovat už dnes. Ještě horší dopad ale má klimatická změna na obyvatele zemí globálního Jihu. Změna klimatu zvyšuje intenzitu záplav, bouří či hurikánů, souvisí s rozšiřováním pouští, zaplavováním přímořských oblastí, a tím přispívá k ekonomické a politické nestabilitě, k válkám a k migraci. I přes občasné zpochybňování závažnosti těchto problémů už řadu let panuje celosvětová shoda vědců na tom, že klimatická změna probíhá, je z velké části způsobena člověkem a bude-li pokračovat, bude mít pro lidstvo katastrofální důsledky.

Proto si myslím, že by naše církev měla stáhnout investice (divestovat) z firem podílejících se na těžbě a spalování ropy, uhlí a plynu. Fungování našich sborů, služba Diakonie, výchova mládeže, činnost evangelických teologů, kulturní události v modlitebnách ani žádné jiné aktivity ČCE by neměly být závislé na financích získávaných z činnosti vedoucí k destrukci klimatického systému planety, a v důsledcích i k nezměrnému utrpení lidí po celém světě. Divesticí bychom následovali stovky církví, univerzit a veřejných institucí, které se už svých podílů ve fosilním průmyslu zbavily. Celosvětově už bylo takto divestováno v přepočtu přes 120 bilionů korun. Kromě církví se touto cestou vydala například i města jako Glasgow, Oslo nebo New York a univerzity jako Oxford, Yale, MIT a další. „Fosilní“ firmy jsou v důsledku toho vystaveny většímu ekonomickému tlaku, a navíc se tak snižuje jejich morální kredit. K divesticím z fosilního průmyslu se také zavázala dvě společenství církví, jejichž je ČCE členem – Světová rada církví a Světová luterská federace.

„Chceme být opatrní ve svém investování a vyhnout se tomu, co dnes v podnikání shledáváme jako neetické. Spotřeba fosilních paliv musí být významně redukována a neinvestováním do těchto společností chceme ukázat směr, kterým se musíme jako lidstvo vůči klimatické změně ubírat,“ říká představitel Světové rady církví Olav Fykse Tveit. Světová luterská federace pak k neinvestování do fosilních paliv v roce 2015 vyzvala i své členské církve: „Luterské společenství chápe klimatickou změnu jako záležitost spravedlnosti, míru, péče o stvoření a ochrany všech lidí po celém světě. Zdůrazňujeme především starost o ty nejvíce zranitelné, jejichž hlas není slyšet.“

Ve věci investic do fosilního průmyslu jsme se tedy spolu s několika přáteli rozhodli jednat i my. Synodu ČCE jsme poslali dopis, ve kterém jej žádáme o ukončení investování do firem podílejících se na těžbě a spalování fosilních paliv.

Nezávisle na nás také Poradní odbor pro otázky životního prostředí inicioval vznik Investičního kodexu, který by měl určovat směr investování ČCE do budoucna. Tento kodex přijala i synodní rada a měl by být projednáván na synodu. Investiční kodex má širší záběr a zabývá se i jinými nepřípustnými investicemi – například do aktivit, kde se využívá dětská práce, do produkce drog či do podnikání v hazardu.

Jsme rádi, že se věci hýbou správným směrem a přijetí Investičního kodexu rozhodně podporujeme. Myslíme si však, že právě problém fosilních paliv je v kodexu zásadně podceněn. Návrh kodexu totiž pouze nejasně zmiňuje, že ČCE bude dbát na to, aby docházelo ke snižování těžby a spalování fosilních paliv. Prostor pro další investice naší církve do průmyslu devastujícího životní prostředí se ale v praxi ponechává. Veškeré investice do těžby fosilních paliv a jejich spalování ve velkých centralizovaných zdrojích by tedy ČCE měla jasně zařadit mezi zcela nepřípustné.

Doufáme, že se synod otázkou ukončení investice peněz do těžby a spalování fosilních paliv bude vážně zabývat. Hrozbu prohlubující se klimatické změny totiž vnímáme jako nanejvýš naléhavou. Jsme rádi, že starost o společné peníze z restitucí přestává být tabu a začínáme se učit s naším podílem na moci a vlivu zacházet zodpovědně.

Áron Tkadleček a David Pfann