(ČB 4/2018) Cikáni, homosexuálové, imigranti, Židé i židé, muslimové… křesťané… no, každý se může v nějaké menšině najít. Když se trochu zamyslí. Tak například já: pravdoláskař, odkojenec pražské kavárny, pro mnohé „Pražák“, křesťan, v rámci Církve pak menšina evangelická, do toho všeho „flanďák“. V kolika menšinách se umíš najít ty, hm?

Poslechněte si článek:

„Úděl“ menšin
A. H., muž kterého otec moc často neobjímal, spíše mlátil (menšiny: alkoholici a oběti domácího násilí), se pokusil z jedné evropské menšiny udělat ještě „větší menšinu“. Šest milionů srdcí vyletělo komínem a jediná pěkná věc na tom je snad jen ta smutná písnička od ostravského barda.

Lidé si rádi troufají na slabší a na ty, kdo jsou v menšině (chlapi to znají z dětských rvaček, Jarka Metelka by mohl vyprávět). Ocitne-li se někdo ve většině, narostou mu ramena, ve smečce se nebojí. Snadným terčem takovýchto, v mládí často nevychovávaných a neobjímaných individuí, shlukujících se do různých sebranek, bývají jedinci (nejlépe s brýlemi). Pak je třeba, aby se odněkud vynořil nějaký Mirek Dušín, Pérák, Old Shatterhand… vlastně pardon, dnes již Batman nebo Superman (mimochodem, věděli jste, že Superman je také Žid/žid?).

Co zmůže menšina?
Mnohé… Má oblíbená menšina je sedm statečných. Sedm, mnohdy nedokonalých, ale odhodlaných pistolníků vyžene zlého padoucha a jeho kumpány, prostě proto, že jejich šéf biblicky rozhodne, že „je to dobré“. Brání chudé, prosté, pobožné vesničany, možná předky současných mexických ekonomických imigrantů, proti kterým chce Trump v USA stavět zeď (mimochodem – zeď je také velmi oblíbený prostředek boje proti menšinám).

Těch sedm statečných je totiž menšina velmi „lidská“, která se dokáže postavit zlu a nejsou to žádné nedostižné románové vzory, jsou to obyčejní lidé (jako my), protloukají se životem a mají své stíny. Jeden se bojí smrti, druhý to dělá pro peníze, třetí vlastně také, další touží po dobrodružství… ale pro něco se rozhodnou a neustoupí. Ani se nenechají přemluvit, aby se stali součástí padouchovy většiny („Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo“ Ex 23,2).

I my můžeme mít mnoho důvodů, proč se postavit za odlišné či slabší – můžeme mít mezi nimi své přátele, můžeme toužit být zvěčněni v hrdinských eposech a písních, můžeme s nimi mít třeba i soucit, nebo PROSTĚ PROTO. Protože je to dobré.

Tedy –
každý jsme součástí nějaké menšiny. Jen si musíme dát práci nad tím trochu popřemýšlet a uvědomit si to. A já jsem součástí těch svých menšin rád. Vlastně jsem na to i hrdý a stojím za tím, i když s tím, pravda, často právě nevyhrávám. Doufám, že tak mohu být malé zrníčko v té soli země (Mt 5,13), která bude tuto společnost a tento svět činit chutnější, více okořeněný a zajímavější.

A když já, co teprve ti ostatní? Cikáni, homosexuálové, imigranti, Židi i židi, muslimové a mnohé další menšiny, které musí svoji odlišnost obhajovat s daleko větší naléhavostí a urputností, než já… zatím…

Jakub Hála, farář v Jilemnici