(ČB 4/2018) Veronika Kačová je romská aktivistka, zpěvačka a tanečnice, vedoucí tanečního souboru Cikne Čhave (Malé děti). Pochází z početné umělecké rodiny manželů Kačových v Novém Jičíně a věnuje se propagaci romské kultury, píše do romských časopisů, pracuje s malými dětmi. Její starší bratr Tomáš Kačo absolvoval v r. 2017 prestižní Berklee College of Music v americkém Bostonu. Do evangelického sboru chodila Veronika občas už jako malé dítě, účastnila se vánočních besídek. Znovu se mezi námi objevila před několika lety, se svými sestrami začala pravidelně přicházet na rodinné bohoslužby. A uspořádala ve sboru několik vystoupení, workshopů a programů o romské kultuře. Také přeložila do romštiny několik písní

Poslechněte si článek:

z Evangelického zpěvníků a zpěvníku Svítá.

Už několik roků připravuješ v našem městě oslavy Mezinárodního dne Romů. Můžeš nám o tom povědět víc?
Oslavy Mezinárodního dne Romů pořádáme v Novém Jičíně už pět let. Událost podporuje i město Nový Jičín. Romové slaví svůj mezinárodní den každoročně od roku 1990, kdy byl ustanoven na 4. kongresu Mezinárodní romské unie ve Varšavě. V České republice se slaví od roku 2001. Program nabízí přednášky na téma romských dějin, kreativní dílny pro děti, romský catering, koncerty, workshopy, výstavy, prodej romského zboží MiVera a mnoho dalšího. Mezi přínosy patří zlepšení mezilidských vztahu, podpora kultury, odbourávání bariér mezi společnostmi, poznávání jiných kultur. Oslavy jsou veřejné, pro všechny lidi bez rozdílů.

Oslavy Mezinárodního dne Romů se konají ve městě na více místech. Kde všude a co je obsahem?
Oslavy se budou, podobně jako loni, konat v „kočovném“ stylu. Chtěli bychom poukázat na neustálý pohyb Romů, který nás zdávna provází. Návštěvníci oslav si mohou uvědomit, že cesta Romů je dlouhá, ale jsou na ní společná zastavení. První bude v pátek 6. 4., kdy se v kavárně ve městě uskuteční klavírní koncert. V sobotu 7. 4. proběhne v prostorách evangelického sboru romsko-česká bohoslužba a dále přednáška historika Dušana Slačky z Muzea romské kultury o dějinách a kultuře Romů. Následovat bude vyhlášení literární soutěže, vernisáž obrazů na téma Cikanské mandaly, koncert dětí, taneční vystoupení romského tanečního souboru Cikne Čhave, tanečnice Marceli Berith, výstava fotografií z minulých ročníků a na závěr zahraje cimbálová muzika Šmykňa. Pro děti zde bude připravená výtvarná dílna. Také nabídneme ochutnávku romské kuchyně, prodej výrobků, uslyšíte romskou hymnu. Čeká nás mnoho krásných okamžiků.

Kolik lidí se zúčastňuje? Chodí na oslavy jen Romové?
Oslavy Mezinárodního dne Romů jsou rok od roku navštěvovanější, a to nejen místními obyvateli, ale i lidmi z okolních měst. Nechodí jen Romové, akce je určena všem. Romové mají podobné oslavy i doma, je to součást jejich života a tradice. Hudba je obrovský dar, který Romové dostali. I když názor na Romy není nijak zvlášť přívětivý, skrze hudbu, tanec a zpěv vede cesta k usmíření. Pevně věřím, že právě tak se odbourávají bariéry, které mezi námi jsou.

Česko-romskou bohoslužbou jsme oslavy zahajovali už loni…
Ano, četli jsme modlitby Vládo Oláha, zazpívali jsme společnou píseň Někdo mě vede za ruku a zazněla romská hymna Dželem Dželem. Romská víra v Boha je silná, patří k jejich životu. Také letos začneme bohoslužbou, v modlitebně bude vyvěšená romská vlajka, zazní hymna a chvály. I skrze název „romsko-česká bohoslužba“ se lidé mohou spojovat v jedno, a tím je Bůh.

Vím, že díky různým grantům představuješ život Romů, romskou historii a kulturu i ve školách. Pověz o tom něco.
Společně s tanečním souborem Cikne Čhave představujeme romskou historii, učíme romské písně a základy romského tance nejen v základních a středních školách, ale i pro různé neziskové organizace. Měli jsme taková vystoupení i v několika evangelických sborech. Působím také v Amnesty International. Je to moje práce, můj smysl života. Snažíme se motivovat romskou mládež, klademe důraz na uchovaní romského jazyka.

Věnuješ se také dětem, pracuješ v romském centru, píšeš do novin. Kdo tě inspiroval?
V romském centru Avarde už nepracuji. Pracuji pro romská periodika (časopis Kereka, noviny Romano Hangos, časopis Kamarádi) a vyučuji romský tanec. Také šiju pro projekt MiVera. K redaktorské práci mě přivedla sestra. Psát jsem chtěla už od dětství a potom to už všechno přicházelo nějak samo. Ke zpěvu a tanci mě přivedli rodiče.

Čím mohou Romové naši společnost obohatit?
Určitě láskou a úctou k starším lidem a k rodině. Také svojí otevřeností. Romové mají v povaze být hluční, není to ale hluk, který by ubližoval. Naopak, myslím, je to hluk, který by měl být slyšen. Romové od pradávna obohacovali svět hudbou, zpěvem, tancem, svými řemesly, přirozeností, temperamentem, láskou k rodině a přírodě.

Už několik let přicházíš na bohoslužby do našeho sboru. Jaká je víra Romů? A co víra znamená pro tebe?
Na bohoslužby v Novém Jičíně jsem začala chodit, když mi bylo devět, společně se staršími sourozenci. Dnes je to už jiné, pravidelně bohoslužby nenavštěvuji, ale víra je stejná. Je v ní základ mého života. Jako pro všechny Romy. Romové skrze písně Boha volají, komunikují s ním, i když do kostela třeba nechodí. Vyznávají Bohu veškeré svoje trápení, žal, bolest. Také jsou hodně pověrčiví. Myslím, že naše víra je jiná než víra majoritní společnosti.

Několikrát jsme zpívali při bohoslužbách píseň „Někdo mě vede za ruku“, kterou jsi přeložila do romštiny. Jak zní text?
O Del man chudel vastestar kaj pes tenadarav
Hino paš ma jov miro Del

Miro lačho jiloro
So e zor jov man del.

Děkuju a přeju, ať se oslavy vydaří.

připravil Pavel Prejda; foto Petr Trnka