(ČB 4/2018) Demolice města Most (německy Brüx) a jeho kostelů nebo demonstrativně nákladný přesun nejcennějšího a největšího gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie v roce 1975 ze starého města, určeného kvůli ložisku uhlí k likvidaci, nemá na území bývalého Československa obdoby. Zničeny byly desítky, ne-li stovky vesnic, jak kvůli těžbě uhlí, tak po vystěhování Němců ze Sudet; nikoliv však celé historické město a spolu s ním i šest jeho kostelů. A tak, zřejmě aby komunisté propagandisticky ukázali, že nejsou takoví barbaři a socialismus je technicky na takové výši, do přesunu kostela ze zdemolovaného města mimo plánovanou těžbu

Poslechněte si článek:

investovali obrovské prostředky. Celá stavba byla zpevněna ocelí a betonem a po kolejích popojela rychlostí 2,8 centimetrů za minutu o 841,1 metrů. Rána v místě starého Mostu je dnes již zacelena a povrchový důl se proměnil v jezero s rekultivovanou krajinou v okolí. Nezacelily se však osudy lidí, zejména pokud jde o nově přistěhovalé, o čemž svědčí například vysoké procento zadlužených občanů v exekucích, v mosteckém okrese druhé nejvyšší z celé republiky. Předčí jej pouze o pár desetin procent okres ústecký. Nelze se tomu ani moc divit, když se mezilidské vazby ve městě proměnily dokonce dvakrát: nejdříve po vysídlení Němců ze starého Brüxu a po druhé po jeho demolici.

Socialistický „tolerovaný“ kostel
Nový Most je zcela nové město panelákového typu. Ze starého města zůstala jen malá vilová čtvrť pod nepřehlédnutelným kopcem s hrádkem Hněvín v blízkosti německého gymnázia, které dnes slouží jako okresní muzeum. Zde také komunisté jako náhradu za zničené mostecké kostely povolili novostavbu katolického kostela sv. Václava, který je uváděn jako jediný kostel postavený v dobách normalizace v Čechách, a zřejmě i na Moravě, kde vím o poslední novostavbě zajímavého kostela v brutalistickém slohu s obrazy Mikuláše Medka v Senetářově z roku 1971. Encyklopedie ale zjevně zapomínají na kostely nekatolické, protože v době normalizace byl postaven třeba i evangelický kostel v Praze-Kobylisích.

Je zajímavé, že nový kostel z nařízení komunistického režimu nesměl mít věž, zvonici ani jiné zvnějšku viditelné náboženské prvky. Podobný přístup znají evangelíci velmi dobře z toleranční doby. Projekt vypracoval architekt Michal Sborwitz, autor interiéru je akademický sochař Bořivoj Rak. Trojlodní stavba je inspirována dispozicí raně křesťanské baziliky a tvary románské architektury.

Jilemnického evangelický kříž
Pro evangelíky je kostel sv. Václava pod vinicemi Hněvkovského kopce důležitých orientačním bodem při hledání evangelické modlitebny, která je ve stejné ulici se zajímavým názvem: „U města Chersonu“ v přízemí jedné ze starších vilek. Zájemce o moderní umění zde nejvíce zaujme velký kříž od sochaře Ivana Jilemnického, zavěšený přes celou zadní stěnu modlitebny. Ivan Jilemnický byl evangelík a řadu děl pro toto prostředí také vytvořil. Vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích, pracoval jako sochař, grafik a ilustrátor. Tesal do kamene, ale význačnou část své tvorby vyřezával motorovou pilou do dřeva, právě jako i tento mostecký kříž. Z kamene je pak na zahradě místní modlitebny ještě kalich. Výstavní činnost byla Jilemnickému po roce 1969 z politických důvodů znemožněna. Od roku 1990 byl člen Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska a v roce 1993 se stal výtvarným redaktorem časopisu Kámen. Zemřel v roce 2012.

Jan Kirschner