(ČB 2/2018)
Filip Čapek, pedagog a farář
Chápu tuto výchovu s přívlastkem jako dar i závazek. Jsme zváni ke konkrétnímu jednání (často nelehkému, konfliktnímu, menšinovému), které nenese kvantifikovatelné „body“. Přesto nese našince díky Kristovu příkladu nad všemi neklidnými vodami a skrze všechny dočasné bouře tohoto světa. Je to celoživotní vzdělávání, o jehož Učiteli a kvalitě nabízeného nelze mít pochyb. Lze se jen snažit a doufat.

Poslechněte si článek:

Zdeněk Susa, lékař
Křesťanská výchova byla v mém životě rozhodující. Konfirmační příprava v dejvickém sboru byla v padesátých letech důkladná a trvala dva roky. Učili jsme se nejen znát Bibli a katechismus, ale i dějiny církve od počátku… Všechno mě to bavilo. Chápal jsem, že to je proud evropského myšlení a že bez jeho znalostí nemůžeme rozumět evropským dějinám ani kultuře a umění. Ale hlavním důvodem, proč jsem se stal evangelíkem, bylo společenství. Kromě rodiny tam bylo jediné místo, kde jsem se cítil svobodně. Ve skupině vrstevníků jsem mohl mluvit bez zábran o všem, volně diskutovat. To mě okouzlilo a ujistilo, že do téhle party patřím. A patřím do ní pořád.

Samuel Titěra, IT analytik
Když se dívám na své vrstevníky, kteří s tématem dlouhodobého partnerství či dokonce manželství zápasí ještě dávno po třicítce, jsem ohromně vděčný za protestantské prostředí, ve kterém jsem vyrostl a byl vychován. Jinde bych asi nenašel radostnou a sebevědomou odvahu oženit se ve 23 letech (ani ženu se stejnou odvahou). Dodnes z toho mám radost.

Radmila Schneiderová, psychiatr
Žít ve víře spolu s dětmi. Aby na nás viděly, jak nám víra dává
smysl a pomáhá žít dobře. Vést je k tomu, aby hledaly pod povrchem křesťanské nauky. S důvěrou přijímat, když poctivě hledají, a přitom třeba nacházejí jinou cestu, než je ta naše. Oproti jiným náboženstvím a humanismu je tu jedinečnost v odhodlání následovat Ježíše Krista – vtělení Boží – v jeho v síle i slabosti.
Taky se mi bohužel vybavují mnohé karikatury, kterých jsem se ve výchově občas dopouštěla – když jsem „služebné“ povýšila na podstatné. Pak moje bohulibá snaha nebyla vůbec Bohu libá.

Martin Najbrt, tiskařský technolog
Vyrůstal jsem v křesťanské rodině, jsem vděčný, že mě rodiče k víře vedli. Pro víru jsem se stejně musel rozhodnout sám, ale příklad rodičů určitě pomohl. Své tři děti jsem i já pak vychovával podobně. Myslím, že nejsou důležité příkazy a zákazy, ale zda tím, co rodiče říkají a k čemu vedou, také žijí. Jeden nově příchozí do církve s uznáním ohodnotil: „Vy vychováváte děti tak, že je nevychováváte.“

Roman Mazur, evangelický farář, pražský senior
Lásku a kázeň. Lásku, abychom cítili, že jsme na světě plném krásných Božích věcí a že je při nás vždy někdo laskavý, aby nám fandil (nejčastěji máma, táta a Táta). A kázeň, abychom uměli vytyčit a udržet hranice zla v nás i kolem nás…

Magdalena Trgalová, evangelická farářka
Žité evangelium, ať už s výkladem nebo bez.

JPl