(ČB 1/2018) V prosinci 2016 zemřela ve 102 letech vzácná žena, Hebe Kohlbrügge. V době druhé světové války byla vězněna v koncentračních táborech, za totality pašovala za železnou oponu teologickou literaturu nebo pomáhala zprostředkovat zahraničním studentům pobyt v nizozemských školách. Podporovala kontakty mezi českými a holandskými křesťany. V sedmdesátých letech komunisté vstup na území Československa Hebe Kohlbrügge zakázali. Po revoluci, v roce 1991, jí byl udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy v Praze. Více jsme o ní psali v ČB v lednu 2017, také o ní vyšla kniha Dvakrát dvě je pět.

Poslechněte si článek:

Se jménem Hebe Kohlbrügge je spojena holandská nadace SKGO, která už mnoho let podporuje církve ve střední a východní Evropě. Kromě studentských výměn nadace finančně pomohla při rekonstrukci nové budovy pražské teologické fakulty, v současnosti se zaměřuje zvláště na vzdělávání kazatelů, překlady knih a semináře. Přeloženy byly např. knihy Nico ter Lindena a K. H. Miskotteho, které vycházejí v nakladatelství Eman. Dále můžeme jmenovat knihu Aby se Slovo dostalo ke slovu holandského profesora katechetiky Everta Jonkera, který zde také několikrát vedl katechetický seminář.

Krátký rozhovor
Před několika lety byla přeložena kniha Timma H. Lohseho Krátký rozhovor v pastoraci a poradenství. Seminář tzv. krátkého rozhovoru se letos konal již podruhé a vedli jej lektoři z Německa a Holandska, Karl Menger a Jan Kraaijeveld.

„Můžu si s vámi krátce promluvit?“… Někdy může běžná a náhodná komunikace (ve sboru, na nákupu, na zastávce autobusu…) přerůst v hluboký pastorační rozhovor. Copak ale mohu člověku za takovou krátkou chvíli pomoci? Když ovládneme pastorační metodu krátkého rozhovoru, budeme lépe připraveni, jak v krátkosti času na daném místě komunikovat. Krátký rozhovor se zaměřuje na možnosti člověka, který přichází s otázkou. Jeho situaci za něj nikdo nevyřeší. Cílem je ale nabídnout mu jakýsi první krok, který on může sám udělat a zjistit, že situace není zcela beznadějná, že on nemusí jen pasivně čekat, co se stane. Důležité jsou obvykle první věty rozhovoru, v nich hledáme tzv. „klíčové slovo“. Kurz krátkého rozhovoru nám účastníkům tuto metodu představil a měli jsme možnost si ji vyzkoušet a snad i trochu osvojit.

Posledním seminářem, o kterém chci napsat, je kontextuální pastýřská péče. Tento seminář vedli dva lektoři z Holandska, Annette Melzer a Ids Smedema. „Před Bohem nestojím sám, ale s druhými lidmi, držíme se za ruce. A stejně tak: když stojíme spolu a držíme se za ruce, vždy stojíme před Bohem.“ Konflikty a problémy nelze řešit izolovaně. Důležitý je kontext vztahů, ve kterých žijeme, resp. jsme žili, zvláště pak v rodině. Proto je součástí práce rozhovor o rodinných vztazích, problémech, radostech, zátěžích, ztrátách. Pro větší názornost se kreslí genogram, rodinný strom, do kterého se vpisují nejen jména a věk příbuzných osob, ale i důležité údaje o jejich minulosti a vztazích. Přemýšlíme a ptáme se, co kdo komu dává. Nejen rodiče dítěti, ale také dítě rodičům. To že něco dávám, musí někdo vidět, potřebuji zpětnou vazbu. Když někdo pořád jen dává, rozdá se úplně, případně si pak musí brát od někoho dalšího. Zdrojem naděje není jen naše snaha, čerpáme ji z Bible a křesťanské zvěsti.

Pro kvalitu farářské služby
Faráři naší církve mají povinnost se během života vzdělávat, odborný seminář by měli absolvovat nejméně jednou za tři roky. Aktualizovat znalosti vzhledem k vývoji teologie, humanitních věd a měnících se podmínek výkonu kazatelské služby. Většina seminářů je samozřejmě českých, setkání s lektory z ciziny nám však pomůže nahlédnout i za hranice naší (nevelké) ČCE.

Lenka Ridzoňová, členka komise pro celoživotní vzdělávání kazatelů