(ČB 1/2018) Ochranovský sbor Jednoty bratrské otevřel v neděli 3. prosince při slavnostních bohoslužbách Milíčovu kapli v Praze-Malešicích. Bohoslužbám v tradiční bílé albě Jednoty předsedala farářka Eva Šormová. Odpoledne následovalo shromáždění s pozdravy řady hostů z Čech, Německa nebo evropské provincie Unitas fratrum (Jednoty bratrské), s promítáním fotografií z historie a rekonstrukce stavby a se zpíváním adventních koled. První adventní neděli malou kapli v Malešicích navštívilo odhadem 200–300 lidí.

Poslechněte si článek:

Kromě pravidelných nedělních bohoslužeb ochranovští plánují již o letošním adventu a Vánocích spoustu událostí pro veřejnost.

Církevní stavby v době finanční transformace
Po třiceti letech chátrání tak znovu pro potřeby věřících a místní komunity funguje zajímavá stavba kostela od architekta Bohumila Bareše. Rekonstrukci navrhl popularizátor architektury a herec David Vávra a já osobně jsem rád, že se mi ho před léty podařilo o situaci stavby informovat. Renovací objektu byl zachráněn historicky cenný objekt a jeden z mála kostelů postavených v dobách komunistického režimu. O historii kostela, nových plánech i sporech, které provázely jeho obnovu (uvažovalo se i o demolici a stavbě bytového domu), jsem psal pro Českého bratra již dvakrát (5/2013, 3/2015). Zcela chápu obtížnost rozhodování církve v dobách finanční transformace s ohledem na lukrativnost pozemku, kde se mohla investice až stoprocentně zúročit vzhledem k výraznému nárůstu ceny bytů v Praze. Stavba bytového domu na vhodnějším pozemku by se církvi jistě vyplatila a ještě třeba může. Smysluplné projekty pro život církve dnes potřebujeme jako sůl, ne jen ukládat peníze do investičních fondů. Nicméně církev se mohla vyhnout zbytečným konfliktům a o řadu let urychlit celý proces hledání nového využití objektu, pokud by se vzala v úvahu jeho architektonická hodnota. O objektu se nemuselo mluvit jen jako o investiční příležitosti, rozuměj o jeho demolici, a při budoucím využití pozemku se mohlo od počátku uvažovat o zakomponování kaple do nového projektu. Demolice kostela církví, není to protimluv? To je naštěstí již minulost i příležitost k poučení a mezi křesťany i k vzájemnému odpuštění u stolu Páně. Situace tohoto objektu a ještě dalších staveb ve vlastnictví církve (krkonošské roubenky tzv. Kunzárny) mě již několikrát vedla k úvaze, zda církvi nechybí architektonicko-stavební komise, která by takové případy posuzovala komplexně. Obě stavby byly pro mne také impulzem pro psaní tohoto, dnes již skoro třicetidílného seriálu o církevních stavbách ČCE na stránkách Českého bratra, dostupného i na internetu.

Komunitní centrum a prostory pro ochranovskou Jednotu v „exilu“
Vraťme se zpět k Milíčově kapli. Odborníky na architekturu je hodnocen především sakrální ráz průčelí, který, snad až na podobné věže Emauz, nemá v Praze obdoby. Loď kostela, připomínající toleranční evangelické „stodoly“ či jednoduchý rodinný dům, pak upozorňuje na evangelickou prostotu. Kostel by zřejmě směle mohl získat i status kulturní památky, přesto, že jsou poválečné stavby často nedoceňovány. Jeho dřevěné dvojče stojí v Rožnově a další „bratr kostel“ v Chotiněvsi.

Plánována je i dostavba, ta ale na úřadech vázne po připomínkách sousedů, kterým dost věcí vadí (např. zastínění patrovou přístavbou, které ale neodporuje normám, nebo strach z možného ohrožení lokality s náboženským objektem teroristy). Nedovedu si představit, jak by reagovali na plán třípodlažního bytového domu uprostřed nízké zástavby rodinných domů.

V prostorách dostavby má vzniknout komunitní a pastorační centrum s bytem kazatele a zázemím pro sbor ochranovského seniorátu, který od roku 2000 neměl vlastní prostory a po ztrátě budovy zaviněné sporem s „charismatickým“ křídlem Jednoty žil v „exilu“ (viz ČB 6/2014).

Přístavba k stávajícímu objektu bude stát asi šest a půl milionu korun, stejnou částku již sbor utratil za odkoupení a kompletní rekonstrukci nynější kaple. Rekonstrukci provedla malešická firma Monolit pod stavebním dozorem Tomáše Fendrycha, který potvrdil dobrou statiku objektu. Při rekonstrukci se zachoval původní ráz hlavního sálu, pouze se změnila barva podlahy (červená) a zadní stěny (zelená). Zelená je liturgická barva Jednoty. Já osobně bych volil méně ostrý odstín, spíše šedozelený, třeba takový, jaký je navržen v České Lípě od Ondřeje Rady. Velmi pěkný je bílý kříž od Zdara Šorma, který sám vyrobil, i nové židle. Z profilu kříže je patrný motiv kalicha a na jeho rameni citát z textů Jana Milíče z Kroměříže. Z písmen pak jako by stéká do skrytého kalicha Ježíšova krev. S barvou kříže ladí i nový stůl Páně s emblémem Jednoty: Beránka. Stará kazatelna byla odstraněna, se svojí výškou není v malém prostoru potřebná. Na kruchtě pak jsou nainstalovány staronové varhany z původní budovy Jednoty. Zářící bílá fasáda a červené tašky i revitalizace celého pozemku zvou poutníka k zastavení, v noci pak všem na cestu svítí a k místu přitahuje tradiční ochranovská hvězda. Malešická pospolitost i členové Jednoty tak mají nový stánek; zázrak, jak o tom někteří hovoří, se stal skutečností.

Jan Kirschner