(ČB 12/2017) Překladatelům se jednalo o to vydat v češtině o Lutherovi knihu, která bude srozumitelná, bude se zabývat i tím, co na Lutherovi není tak slavné, a zároveň nebude moc dlouhá, aby si ji přečetli nejen odborníci. Výběr padl na knihu Martin Luther – Uvedení do života, díla a odkazu. Autorem je Albrecht Beutel, německý profesor církevních dějin v Münsteru.

Albrecht Beutel nás uvádí do doby, v níž Luther žil. Na přelomu 15. a 16. století jsou časté morové epidemie, lidem jsou stále přítomny tzv. poslední otázky. Luther žije ve strachu z Božího soudu, prochází hlubokou existenciální krizí. Odchází do kláštera, zde dostává svou první Bibli a čte a čte.

Zrod reformačních myšlenek
Při četbě verše „Spravedlivý z víry bude živ“ (Řím 1,17) se jeho vnitřní tíseň vyostřila do krajnosti. Poté se mu ale otevřel pravý smysl verše: „A tu jsem měl pocit, jako bych se znovu narodil a otevřenými dveřmi vstoupil do ráje. A hned mně celé Písmo ukázalo jinou tvář.“ Není jisté, zda tento „reformační obrat“ nastal v roce 1514, 1515 nebo až 1518, nicméně jeho důsledky zahýbaly světem.

Středověká církevní nauka připisovala svátosti pokání moc smazat věčný trest, který působil lidský hřích. Zároveň se od toho ale odlišovaly tresty za hříchy časné: kdo pokáním dosáhl věčné blaženosti, mohl být zároveň ještě předtím, mezi smrtí a věčností, tedy v očistci, za své hříchy potrestán. Heslem odpustkové kampaně J. Tetzela byla věta: „Když se peníz v pokladně zatočí, hned duše z očistce vyskočí.“ Luther odpustkovou praxi kritizuje – odpustky nemohou nahradit pokání.

A. Beutel uvádí, že o přitlučení Lutherových tezí 31. října na vrata kostela se dovídáme až po Lutherově smrti od Melanchthona, takže je to událost historicky nejistá. Jisté však je, že Luther své teze rozeslal přátelům. Vyvěsit disputační teze na vrata však bylo běžnou akademickou praxí, jak dát věc ve známost, takže je pravděpodobné, že se tak stalo i v tomto případě.

Reakce církve, resp. papeže na sebe nenechá dlouho čekat. Na sněmu ve Wormsu se Luther hájí pomocí Bible, chce, aby jeho argumenty byla vyvráceny biblickým slovem. Prohlašuje: „Jsem vázán slovy Písma, která jsem uvedl, a mé svědomí je uvězněno ve slovech Božích. Proto nemohu a nechci odvolat nic, neboť je nebezpečné a ohrožující jednat proti svědomí. Bůh mi pomoz, amen.“ Příslovečně oblíbená Lutherova věta: „Zde stojím a nemohu jinak“ se objevuje až ve velmi pozdních opisech této řeči ve Wormsu, proto ji pravděpodobně Luther takto neformuloval, nicméně stručně vyjadřuje Lutherův opakovaný důraz na svědomí.

Martin Luther promýšlí nové uspořádání církve a bohoslužebného života. Zdůrazňuje slovo; píše kázání, letáky, katechismy. Z jeho pera vychází Velký katechismus jako příručka pro faráře, jeho zkrácená verze, Malý katechismus, je určen pro domácí použití. A skládá písně. Německé duchovní písně v té době totiž v podstatě neexistovaly. On jich napsal nejméně 36.

Rok 1525 je v mnohém přelomový
Rozpoutá se selská válka. Luther je vůči sedlákům kritický. Vadí mu směšování duchovního a světského, to že se dílčí zájem absolutizuje zahalením do náboženského hávu.

V roce 1525 se Martin Luther ožení s bývalou jeptiškou Katharinou von Bora. Manželství vidí Luther jako poslušnost Božího slova a váhu má i apokalyptický motiv: uprostřed selské války Luther říká: „Ať se ďábel třeba vztekne, přece si svou Käthe vezmu dřív, než umřu.“ Z kazatele, profesora a reformátora se stává také manžel a otec. Nestydí se za to, že má rád svou ženu, že si hraje s dětmi a pere plínky, že se nechá dětmi vyrušovat při práci. A nestydí se přiznat, jak moc ho bolí smrt milovaných dětí.

Ve stáří je ale Luther stále zahořklejší a tvrdší. Vůči Turkům, papeži a židům. Papež je Antikrist, Turci jsou Boží bič. Ještě ostřeji ale vystupuje proti židům. V roce 1543 píše stať O židech a jejich lžích a opakuje zde vůči židům středověké výtky a pomluvy. Ještě tři dny před smrtí uzavírá své kázání drsným „napomenutím proti židům“, kde požaduje jejich vyloučení ze společnosti.

Myšlenka na smrt se táhne celým Lutherovým životem. Bere ji jako výzvu pro své teologické myšlení: Smrt znamená, že se budeme muset ukázat před Bohem. To je jistota, ale zároveň naděje. Smrt není konec života, ale počátek života bez konce.
Lutherův „poslední lístek“ zní: „Jsme žebráci. Jen co je pravda.“

Na konferenci „Martin Luther pro dnešek“ autor knihy Albrecht Beutel řekl: My docela dobře známe Luthera, ale on neznal nás. Proto nám na některé otázky nemůže dát odpověď. Spíš než hledat v jeho díle odpovědi na naše problémy je třeba se učit myslet jeho způsobem a přitom hledat vlastní odpovědi. K tomu díky i za tuto knihu a její český překlad, resp. přetlumočení.

Lenka Ridzoňová

Albrecht Beutel: Martin Luther. Uvedení do života, díla a odkazu. Kalich, Praha 2017.