(ČB 11/2017) Je trochu ostuda, že trvalá expozice věnovaná dějinám reformace v českých zemích v Praze není. V cizině je to běžné, ve Francii nebo v Německu je řada evangelických muzeí, jsou také například v Budapešti. Být si toho vědomi je důležité zejména s ohledem na současnou sérii výročí: Bible kralická, mistr Jan Hus, Jeroným Pražský, Martin Luther a napřesrok výročí slučovacího sjezdu českých evangelíků, kde se ustanovila Českobratrská církev evangelická. A přitom máme veřejnosti co nabídnout: Hus a jeho předchůdci jako předzvěst světové reformace, léta náboženského míru a Jednota bratrská, toleranční období a právě také unikátní sjednocení dvou větví protestantské tradice.

Poslechněte si článek:

Novým podnětem v tomto ohledu bylo opětovné objevení původní toleranční modlitebny v Truhlářské ulici na začátku minulého roku. Ve své době sloužila oběma pražským sborům, českému i německému, a konfesně ji sdíleli luteráni i reformovaní. Zdálo se, že když jde o prázdnou a chátrající budovu ve vlastnictví pražského magistrátu, získat ji jako sídlo uvažovaného „Evangelického muzea“ nebude problematické. Jak se ale ukázalo, město má s domem své vlastní plány a také nezbytné opravy objektu budou mnohem náročnější, takže v nejbližším období není zřízení muzea příliš reálné.

Muzeum české reformace ve Velké Lhotě u Dačic
Na druhé straně již před časem vznikly dvě expozice, věnované reformační, resp. toleranční minulosti na venkově. Na prvním místě je třeba jmenovat Muzeum české reformace ve Velké Lhotě u Dačic, které vzniklo nedávno z iniciativy místního Spolku přátel tohoto muzea, a to rozšířením již staršího Střediska české reformace.

Památník toleranční doby ve Vysoké u Mělníka
Druhým místem je Památník toleranční doby, který byl zřízen v areálu evangelického kostela ve Vysoké. Zřizovatelem je farní sbor ČCE v Mělníce a o památník pečuje skupina dobrovolníků sdružených ve Výboru Památníku. Areál je významnou památkou toleranční doby, zahrnuje kostel z roku 1786, faru s dalšími budovami a hřbitov. V bývalé márnici byla již v roce 2003 zřízena nevelká expozice, která přibližuje toleranční dobu na Mělnicku, Podřipsku a ve středním Polabí až k Praze.

Jednotlivé panely jsou věnovány jednak tolerančnímu období obecně, jednak jednotlivým tolerančním sborům v této oblasti: ve Vysoké, Nebuželích, Mělnickém Vtelně, Kovánci a Libiši, v Ledčicích, Ctiněvsi a Krabčicích. Zahrnuty jsou i vzdálenější sbory v Habřině u Úštěku, v Kšelích a v Lysé nad Labem a oba historické, byť pozdější sbory pražské – u Klimenta a u Salvátora. Informace o každém sboru je doplněna historickou a současnou fotografií sborových budov. Je škoda, že expozice nezahrnuje také později vzniklé sbory v okolí, zejména Libkovice pod Řípem, Libčice nad Vltavou, Mělník a Mšeno a že zde chybí zmínka o pražské modlitebně v Truhlářské ulici.

Zejména v souvislosti s výročím naší církve se v současné době uvažuje o nezbytných opravách a rozšíření expozice. Kromě opravy poškozených panelů by bylo patřičné přidat informaci o tolerančních pastorech přicházejících z Maďarska nebo o tehdejší evangelické hudbě. Od příští turistické sezóny se v Památníku počítá se zřízením turistického známkového místa. Z výhodné polohy areálu vychází záměr postavit v rohu hřbitova vyhlídku s orientačním schématem a směrovkami k sousedním tolerančním modlitebnám.

Plány ale zjevně přesahují možnosti dobrovolnické práce, samotné místní kazatelské stanice i celého mělnického sboru. Stojí za zamyšlení, jak napomoci realizaci alespoň některých nápadů, které chtějí naši vlastní minulost zviditelnit.

Se starými věcmi obezřetně!
A tím se dostáváme k další věci. Važme si sborových archivů. Ale i půdy našich far skrývají mnohé poklady! Tak například v Libiši mají první vyobrazení Bible s kalichem, pocházející od Jana Wégha a sloužící jako symbol evangelické církve více než 200 let. Ve vtelenském archivu lze najít podobu vinohradského sborového domu ještě z doby, než byl postaven známý dům v Praze na Korunní třídě. Salvátorský archiv zase skrývá nákresy kostela, který měl být původně přistavěn k domu v Truhlářské ulici. I když v současnosti neexistuje evangelické muzeum ani nějaký centrální depozitář, snažme se pro budoucnost uchovat nejen dokumenty vypovídající o minulosti naší církve, ale také hodnotný historický mobiliář našich sborů, který dnes často z neznalosti zaniká. Možná by stálo za to alespoň založit centrální evidenci takových předmětů.

Jan Mašek
Fotky nápisů z toleranční doby v libišském kostele Ondřej Macek