(ČB /2017) Letošní výročí 500 let od počátku evropské reformace si připomíná řada křesťanských církví, mezi nimi i Českobratrská církev evangelická. Jedním z významných počinů v tomto jubilejním roce je vydání Lutherových katechismů. Když jsem byl osloven, abych napsal malou upoutávku na jejich vydání, přiznám se, že jsem se necítil být tou pravou osobou.

Naše generace vyrostla totiž na katechismu heidelberském. Po přečtení obou předmluv jsem se však velmi rychle začetl i do těchto textů a překvapilo mě, jak svěžím jazykem Luther jednotlivé katechismové články popisuje a vysvětluje.

Poslechněte si článek:

Zaujal mě, mimo jiné, výklad sedmého přikázání „Nepokradeš“ – výklad aktuální, jako šitý pro dnešní dobu (str. 107–113).

Dovolte malou ukázku z předmluvy Menšího katechismu: „Martin Luther všem věrným a zbožným farářům a kazatelům. Milost, milosrdenství a pokoj v Ježíši Kristu, našem Pánu. K nabídce tohoto katechismu neboli křesťanského učení, v této krátké, prosté a jednoduché formě, mě přinutily žalostná nouze a bídný nedostatek, které jsem shledal, když jsem byl vizitátorem. Bože, kolik bídy jsem viděl! Prostí lidé – zvláště na venkově – nevědí zhola nic o křesťanském učení. A žel i mnozí faráři jsou velmi neobratní a jen málo způsobilí vyučovat. Všichni se chtějí nazývat křesťany, být pokřtěni a užívat svaté svátosti, neumí však ani Otčenáš ani Vyznání víry či Desatero přikázání.“ (str. 7)

Ruku na srdce. Kolik toho víme o „křesťanském učení“? Možná si ještě pamatujeme něco z konfirmačního cvičení, ale máme vůli neustále si opakovat základní významy článků víry? Luther k tomu v předmluvě k většímu katechismu píše: „K tomu se přidává ještě jedna hanebná nepravost a skrytá zlá choroba, a sice sebejistota a omrzelost. Mnozí si totiž myslí, že katechismus je až příliš prosté, obyčejné a lehké učení, které si po jednom přečtení zapamatují, knihu pak hodí do kouta a takřka se stydí číst si v ní znovu… Přece se však nestydím následovat děti, které se učí katechismu. Čtu jej a přeříkávám si jej každé ráno slovo od slova – a mám-li čas, pak přidám i Otčenáš, Desatero přikázání, Vyznání víry, žalmy atd.“ (str. 50)

Není to i dnes pro nás křesťany výzva? Má ve všedním běhu našich životů Otčenáš, Desatero či Vyznání víry své pevné místo? Četba katechismu mě přiměla se nad tím opět vážně zamyslet. 336 poznámek ve velké šíři doplní to, co Martin Luther píše. A závěrečná základní data nám znovu přiblíží jeho celý plodný život.

Ondřeji Mackovi patří dík za vybroušený text. Doporučuji katechismus ke koupi a hlavně bych si přál, aby se stal průvodcem našich životů.

Poznámka: Těším se na právě vydaný třetí svazek k výročí reformace: Albrecht Beutel:/Martin Luther – Uvedení do života, díla a odkaz

Petr Brodský

Martin Luther.  Menší a Větší katechismus, přeložil Ondřej Macek, pro Českobratrskou církev evangelickou vydal Kalich, Praha 2017.