(ČB 7-8/2017) Není krásnější chvíle než sedět večer u krbových kamen a pozorovat plameny, olizující sklo. Pálil jsem sborové účetnictví, které už nemáme povinnost archivovat. Při té příležitosti jsem si romanticky zatesknil…

Stařičký bratr účetní používal pro své výpočty obyčejnou tužku a nějaký papír – třeba sáček od rohlíků. Kupoval si i sešit. Měl vždy dokonalý přehled, všechno sedělo. Občas mne poprosil, abych na psacím stroji naťukal nějaký příkaz do banky. Na konci roku vystřihl z krabice od bot dva obdélníky, prošil motouzkem a účetní rok tímto způsobem uložil.

Poslechněte si článek:

Dnes nám účetnictví zpracovávají tři sestry. Používáme k tomu tři počítače a placený program. Vzniknou tři šanony, pár pořadačů, vytiskne se spousta papírů, vyplní tabulky off i online. Pokladní deník z papírnictví, kniha závazků. Pár výletů na finanční úřad. Všechno sedí, máme přehled.

Jen mi není jasné, kterými cestami se ten pokrok ubírá.

Michal Kitta