(ČB 3/2017)

Michal Kitta, farář
Mám. V noci mě budí myš, kterou má dcera, jak běhá v kleci v kolečku. Musím vstát a kolečko promazat nebo zavřít dveře. Péťa ráno vstane, otevře pusu a zavře ji až večer. Nejen, že mám ticho rád. Přímo je oceňuji.

Zuzana Kaiserová, žurnalistka
Ano, mám, umožňuje se soustředit.

Poslechněte si článek:

Petr Pokorný, teolog
Ticho mám moc rád a potřebuji je. Dlouhé ticho by mi asi vadilo, ale  to není problém dneška.

Adam Šůra, pracovník Diakonie
Ticho mám rád, ale jsem přitom na hluku závislý. Vytvořil jsem si návyk zvláště při práci poslouchat hlasitou, agresivní a rytmickou hudbu. Přehlušuji tím jiné obvyklé ruchy, jako hovor kolegů v práci či povykování dětí doma.

Jan Keřkovský, farář
Mám. Nemusím poslouchat ničí moudra (ani svoje), můžu jen tak koukat na hvězdy nebo na stromy… I v rozhovoru jsou chvíle, kdy je ticho lepší než mnohomluvné vysvětlování. Po dávce klidu a ticha se mi pak líp vrací do lidské vřavy (kterou mám rád taky).

Olga Mrázková, teoložka
Ano, ale ne ticho mrtvolné. Mám ráda ticho v přírodě, kde vlastně  ticho není, kde slyším dout vítr, šumět listí a uvědomuji si zvuky, které jinak nevnímám.

Jitka Jarošová, ředitelka církevní školy
Mám ráda ticho, protože je mi vzácné. Nejhezčí ticho je v lese, to mám nejraději. Hezké ticho je také 30. června odpoledne ve škole, když studenti odejdou na prázdniny. Je tam ticho, ale ne prázdno. Toto, myslím, může slyšet jen učitel.

Marie Jüptner Medková, farářka
Ano, mám. Protože ticho naplňuje. A taky proto, že v něm lépe slyším myšlenky.

DaZ, foto Šárka Schmarczová