(ČB 2/2017) V rámci mezinárodního projektu TRIPOLIS jsme byli v říjnu pozváni do Marburku na setkání, jehož tématem byl mezináboženský dialog. Z pěti pražských sborů nás jelo devět.

Několikrát za rok se v Marburku schází tzv. „kulatý stůl náboženství“, kterého se kromě křesťanů účastní také zástupci muslimské a židovské obce, buddhisté a bahaisté. Tato skupina pak jednou v roce organizuje širší setkání, které pomáhá odbourávat strach z neznámého a posiluje vzájemnou důvěru. Na německých univerzitách

Poslechněte si článek:

i v jednotlivých zemských církvích má mezináboženský dialog dlouhou tradici, u nás však téma zůstává zatím spíš „polem neoraným“, ač právě v dnešní době se jeho potřeba naléhavě ukazuje.

Od mešity přes synagogu do buddhistického centra
Po příjezdu jsme se v místní muslimské obci zúčastnili páteční modlitby. Muslimové se v Marburku scházejí v jednom ze starších městských domů, dokončují ale stavbu moderní mešity. Po západu slunce jsme pak vítali šabat v místní synagoze, kde většinu aktivních členů tvoří Židé z Ruska, takže jsme pak při „košer“ občerstvení oprašovali dávné znalosti ruštiny. A v sobotu jsme už v osm hodin ráno seděli v buddhistickém centru Shambala a v meditačním prostoru tam strávili také krátký čas ticha. Uvědomil jsem si přitom, jak málo času v našich bohoslužbách tichu s Bohem věnujeme.

Farářka Ilona Klemens, jejíž přednášku jsme pak vyslechli, se ve Frankfurtu nad Mohanem věnuje mezináboženskému dialogu již 13 let a mě oslovil její důraz nevnucovat druhým svou představu o víře a snažit se porozumět i jejich pohledu. V diskusi jsme si uvědomovali, že tradice víry, ze které vycházíme, ovlivňuje naše názory a postoje a je důležitou součástí naší vlastní identity. Ukázalo se, jak je třeba, abychom právě v dnešní době o všem hovořili otevřeně a věcně. Řešení nejsou jednoduchá.

Průvod míru a multináboženská bohoslužba na univerzitní půdě
Sobota vyvrcholila společným mírovým průvodem – Friedensweg der Religionen. Z radnice jsme šli do univerzitního kostela, pokračovali do rozestavěné mešity, potom do centra Shambala a nakonec opět do židovské synagogy. Nejzajímavější rozhovory jsem vedl během procházky. Jsme spolu na cestě – to jsem si odnášel.

V neděli se v univerzitním kostele konala multináboženská bohoslužba, kterou vedla a při které kázala paní farářka Katja Simon. Ležela na ní hlavní organizační tíha setkání, kterou však s úžasným vnitřním nasazením dobře zvládala. Kázání bylo zaměřeno k centru křesťanské víry, k Ježíši Kristu, bylo však velmi otevřené. Během bohoslužby byly slyšet také přímluvné modlitby z jednotlivých náboženských společenství; každý měl své místo. I v rozhovorech se ukazovalo, že v mezináboženském dialogu nejde o „výprodej“ vlastní tradice, ale o to, abychom se učili věrohodnému vzájemnému respektu. A jako křesťané vztáhněme tento úkol v první řadě na sebe.

S pozváním k dialogu v Marburku a asi i na jiných místech v Německu přicházejí především církve, v ostatních náboženstvích se připojují spíš jednotlivci. Vždycky je ale znát odvaha a důvěra navzdory možným rizikům a zklamáním. Jsem našim přátelům za pozvání velice vděčný.

Petr Firbas,  farář v Horních Počernicích