(ČB 10/2016) V procesu postupného hospodářského osamostatňování (nastartovaného přijetím restitučně-odlukového zákona, platného od roku 2013) se církvím nabízí šance a návrat k nejlepšímu stavu. Přinejmenším se velmi rychle ukáže, zač nám Kristus a jeho církev, víra, solidarita i služba v jeho jménu jako českobratrským evangelíkům skutečně stojí.

Poslechněte si článek:

   Protože však jde zároveň o cestu náročnou a bolestnou, dovoluje si autor těchto řádků nabídnout na tuto cestu několik inspirací. Představí několik praktických způsobů, jak se přechodu na samofinancování v posledních letech postupně věnoval jeho domovský libeňský sbor. Všechny tyto způsoby (snad mimo čtvrtý) byly zřejmě obdobně využity i v mnoha jiných sborech. Výsledkem všech bylo zvýšení členských příspěvků, ač u některých jednotlivců narazily na různou míru neporozumění či dokonce nesouhlasu. Cesta k samofinancování ovšem není a nebude hladká, nos si na ní nabijeme určitě vícekrát.“
Přechod na samofinancování má samozřejmě rovněž rovinu mezisborovou a celocírkevní, těmto aspektům se však budou věnovat až další články této série, nazvané „Na cestě k samofinancování“.

1. Cyklus kázání o penězích
Mimo sváteční období církevního roku se v našem sboru káže v sériích, které mají obvykle tři až sedm dílů. Vřadit do celoročního plánu cyklus kázání o penězích bylo velmi snadné a přirozené. Série byla otevřena příběhem o chudě vdově. Následoval výklad Ježíšových slov varujících před Mamonem, bůžkem bohatství, který nemůže být uctíván zároveň s Hospodinem. Jako další pak kázání s pracovním názvem „Miluj Hospodina, Boha svého… celou svojí peněženkou“ na text největšího přikázání. Celou řadu pak uzavřelo kázání o tom, že ve financích zdravého sboru má být stejný pořádek jako ve financích zdravé rodiny a že se od vedení sboru v této oblasti právem očekává naprostá poctivost a transparentnost (Titovi 1,5–9).

2. Speciální číslo sborového časopisu
Dobu napjaté celospolečenské diskuse kolem přijetí restitučně-odlukového zákona jsme využili k vydání speciálního čísla sborového časopisu. Především jsme se v něm pokusili pozitivně připomenout, že život a služba našeho sborového společenství jsou přinejmenším pro evangelíky velmi důležitou a zajímavou záležitostí k spolufinancování. Sbor je přece naším křesťanským domovem (a má být tedy hezký, opravený, uklizený, vytopený…) a rovněž místem společné práce a služby – misijně-evangelizační, diakonické i další. Dali jsme si tu práci rozebrat co nejpřehledněji každý běžný výdaj našeho sboru do zcela srozumitelné řeči, resp. kolonky. Protože náš sbor patří mezi větší a bohatší, od počátku jsme zdůrazňovali, že musíme časem vybrat nejen na svého faráře, ale i na podporu relativně menších a chudších společenství.

3. Seznam členů s hlasovacím právem
Tématu přechodu na samofinancování je možno se věnovat rovněž s pomocí osvěty, související se způsobem vedení seznamu členů s hlasovacím právem. Staršovstvo každého sboru stanovuje každoročně, kdo má na nastávajících sborových shromážděních právo hlasovat (podle Církevního zřízení § 2,2–3 a Jednacího a volebního řádu 5,6). Toho naše staršovstvo v čase přechodu na samofinancování využilo a stanovilo, že hlasovací právo v daném roce bude mít jen ten, kdo se v minulém roce zúčastnil alespoň jedné akce sboru (nebo by se zúčastnil, kdyby mu v tom závažné objektivní důvody nezabránily) a zároveň zaplatil – byť třeba jen symbolický – salár.

   Taková změna ve způsobu vedení členů s hlasovacím právem samozřejmě vyžaduje dobrou přípravu a opatrné postupné zavádění. Během dvou let se tak však zavedlo, že žádný z aktivních členů na salár nezapomněl.

4. Rozpočtový lístek
Největší a nejspornější novinkou byl tzv. „Rozpočtový lístek“, zavedený před třemi lety. Staršovstvo požádalo aktivní členy o vyplnění jednoduchého formuláře, kde měli sdělit, kolik plánují v dalším kalendářním roce prostřednictvím saláru sboru věnovat. K vyplněným lístkům mělo přístup jen nejužší vedení sboru (farář, kurátorka, účetní) a nebyly nijak zpětně kontrolovány.

   Hlavním záměrem bylo motivovat členy, aby si podporu svého sboru promysleli s předstihem, podobně jako promýšlejí v rodinných účtech např. užívání a platby telekomunikačních služeb, a aby salár odkládali s dobrým rozmyslem stranou již dopředu a průběžně. I tento počin přinesl významné meziroční zvýšení saláru, protože však vzbudil ostrý nesouhlas u tří nebo čtyř členů sboru, nebyl již opakován.

5. Praktické rady
Všechny výše zmíněné pokusy o příspěvkovou osvětu provázely praktické rady. Je například velmi důležité pracovat s praktickým doporučením výše saláru. Za moudré považujeme rozpětí od jednoho procenta čistých příjmů (pro méně aktivní salárníky, kterým ovšem záleží na tom, aby naše sbory v české společnosti žily a sloužily) až do sedmi procent (pro aktivní členy v dobré finanční situaci). Zde je několik příkladů praktických podnětů:

• Staršovstvo našeho sboru a řády naší evangelické církve doporučují stanovit výši příspěvku na život a práci sboru na tři až pět procent z čistého příjmu. Pro seniora s důchodem 10.000 Kč/měsíc je tedy doporučená měsíční výše saláru 300 až 500 Kč, pro rodinu plně zapojenou do sboru s celkovými čistými příjmy 30.000 Kč/měsíc je to 900 až 1.500 Kč měsíčně.

• Je dobré určit si způsob oddělení těchto peněz v rámci běžného domácího hospodaření a způsob předání peněz sboru. Lze například zadat měsíční trvalý příkaz k úhradě z účtu (poslat dvanáctkrát za rok sboru 400 Kč znamená věnovat mu téměř dvakrát více než při jednorázovém zaplacení příspěvku ve výši 2.500 Kč). Nebo peníze pravidelně odkládat do příslušných obálek a ve vhodnou chvíli je předat do sbírky nebo v kanceláři.

• Neanonymní předání (formou zaplacení v hotovosti v kanceláři, prostřednictvím sbírkového archu, prostřednictvím převodu na účet) zakládá možnost vydat potvrzení, které pak lze uplatnit při snížení daňového základu.

• V případě dočasné finanční nouze je možné zaplatit každý rok alespoň symbolický příspěvek (např. jen 100 nebo 300 Kč). Je-li finanční nouze opravdu velká, nebojte se naopak požádat prostřednictvím faráře nebo kurátora sbor o pomoc.

• Jména jednotlivých dárců, jejich osobní údaje a výši příspěvku nezveřejňujeme.

Roman Mazur, farář v Praze-Libni, člen poradního odboru pro přechod k samofinancování Pražského seniorátu
(Na adrese roman.mazur@evangnet.cz je možno vyžádat si k bodům 2–5 podrobnější podklady.)