(ČB 7-8/2016) V článku Ohlédnutí za farářským kurzem (ČB 4/2016) mi šlo hlavně o to poreferovat, jak „bídné“ je to u nás se znalostí muslimského náboženství. Jan Keřkovský mi pak v textu Ohlédnutí za farářským kurzem 2 (ČB 5/2016) vytkl, že „nálepkuji“. Nemyslím si to. Popsal jsem svou zkušenost a tu můžeme mít každý jinou. Podstatné je o dané problematice diskutovat. Jde mně především o to, abychom se opravdu poctivě zabývali tím, co islám je. K tomu je třeba hledat věrohodné zdroje a být obezřetný. Jan Keřkovský naznačil, že mezi křesťanstvím a islámem má existovat mezináboženský dialog. Popravdě řečeno o tom nejsem vůbec přesvědčen. Plyne to už z podstaty obou náboženství.

Poslechněte si článek:

O jaký mezináboženský dialog může jít, když sami muslimové tam, kde mají navrch, jej absolutně neumožňují (Pákistán, Turecko, Saudská Arábie…)? Stačí také nahlédnout do informačního bulletinu Hlas mučedníků, kde je řeč (často i s fotografiemi) o zvěrstvech, která muslimové na křesťanech páchají. Vidíme snad tam, kde je většina příslušníků tohoto náboženství, že by se v oněch zemích vedl nějaký mezináboženský dialog? Mají tam o něj muslimové zájem? Je třeba korektně dodat, že existuje snad jediná výjimka, a tou je Indonésie. Nicméně ani tam se, pokud je mi dobře známo, hlubší mezináboženský dialog nekoná. A konečně i u nás, pokud jde o nějaký mezináboženský dialog: není snaha o něj způsobena spíš tím, že muslimové jsou zde zatím v menšině a potřebují se tvářit umírněně? Lze předpokládat, pokud by zde muslimové dosáhli většího zastoupení, příp. i převahy, že by byl takový dialog dost pravděpodobně okamžitě ukončen a nastoupilo by pronásledování, stíhání a útisk křesťanů – tak jak se to již nesčetněkrát ve světě stalo. Je třeba si uvědomit, že do Evropy přicházejí muslimové vesměs ze zemí, kde se islám projevuje značně nesnášenlivě. A tak jedinou a legitimní cestu v kontaktu s muslimy vidím v jejich evangelizaci! To je náš – byť nelehký – úkol. A zároveň výzva. Také ovšem téma, které by vydalo na další článek. Zjednodušeně řečeno: primárně bychom měli my sami dobře vědět, na jakých základech stojí naše křesťanská víra. Poté je nutné zabývat se tím, co učí islám. Z dobré znalosti pak je možno dojít k dobré argumentaci proti problémovým částem islámu. A konečně pak ukázat na Ježíše Krista jakožto jediného a pravého Pána a Spasitele. Nastínil jsem velmi stručně problematiku, která si jistě zaslouží hlubší promýšlení… Co se týče zvěrstev v dějinách křesťanství, o kterých br. Keřkovský píše, aby upozornil na to, že nejen muslimové, ale i křesťané se nesnášenlivě projevovat umí, je nutno říci, že mezi islámem a křesťanstvím je zásadní rozdíl! V životě našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista (v jeho slovech i činech) a ani v učení apoštolů nenajdeme nic v tom smyslu, že by křesťané měli vést křižácké výpravy či upalovat čarodějnice. Že se to někdy v historii dělo, je možné, nikoli však v souladu s křesťanskou věroukou. Není tu žádná teologická podpora. Opak je ovšem v islámu: Mohamed byl válečník, bandita, zloděj, zotročoval poražené nepřátele a jejich ženy si bral jako sexuální otrokyně (neštítil se spát ani s devítiletou dívkou). Stačí nahlédnout do jeho vlastního životopisu, přečíst si, co učí Korán nebo zabrousit do hadísů. Lze také doporučit právě nedávno vyšlou knihu Účtování s Mohamedem od Hameda Abdel-Samada. Ohledně inkulturace muslimů v Evropě pak lze vzpomenout nedávný výzkum, který provedl holandský sociolog Ruud Koopmans. Ten zjistil, že muslimští fundamentalisté mají v Evropě poměrně silnou podporu. Pro 47 % německých muslimů jsou předpisy víry důležitější než demokracie. 31 % holandských muslimů by podpořilo hnutí, které by chtělo v zemi zavést šaríu. 26 % britských muslimů věří, že jsou Židé zodpovědni za většinu válek ve světě. V Dánsku se zas jistá studie ptala muslimů, co je správné udělat, když před policií prchající džihádista zaťuká na jejich dveře? 17 % respondentů odpovědělo, že je jejich povinností džihádistu ukrýt. (Článek je na portálu Respekt. Autorem je Tomáš Lindner a titulek zní Rasistická nenávist není osamocena, naše svobody ohrožuje i nenávist islamistická.) A nakonec pokud jde o muže jménem Pierre Vogel, který se na farářském kurzu dočkal takové obhajoby: je dlouhodobě sledován německou tajnou službou a platí za vůbec nejvlivnějšího kazatele salafistické scény, byť je z německých salafistických kazatelů zřejmě nejmírnější. Nebezpečný je zejména tím, že jeho „hlásání“ vede k masové radikalizaci mladistvých. Je navíc potvrzeno, že mnoho bojovníků islámského státu bylo radikalizováno právě Vogelovými kázáními na internetu. Příkladem může být proces s navrátilcem ze Sýrie Ayoubem B. ve městě Celle, který vypověděl, že před jeho odchodem do Sýrie jej Vogelova kázání radikálním přesvědčení velmi posílila. V češtině si o Pierru Vogelovi můžete přečíst článek na portálu i-dnes.cz, kde je informace o jedné z jeho žákyň jménem Safía, která jako patnáctiletá zabodla nůž do krku německého policisty. (Článek nese název Německé muslimy vede k džihádu boxer z křesťanské školy. Zápasil i s Čechy.)

Martin Tomešek