(ČB 6/2016)

Hanuš Härtel, architekt
Radost je těžko někde brát, je to stav mysli. Ale můžeme ji mít a hlavně ji zažíváme s jinými lidmi. Přichází k nám často úplně sama. Ozvou se známí, přijdou k nám přátelé

 

 

Poslechněte si článek:

na večeři, dozvíme se dobrou novinu, uvidíme krásnou přírodu – a najednou si můžeme uvědomit, jakou nám to dělá radost. Takže ji stačí vnímat. A když někdy nepřichází? Když bychom ji chtěli „brát“, ale nevíme kde? Nu, pak stačí se poohlédnout kolem sebe a radost někomu udělat. Nemusí se ani jednat o nějaký dárek. Třeba někomu jen tak zavoláme nebo napíšeme. A kus z té dávané radosti nám zůstane.

Petr Pokorný, teolog
Radost můžeme sdílet s druhými lidmi: „Radujte se s radujícími a plačte s plačícími.“ A tam, kde je nám do pláče, tam se můžeme obrátit k Bohu, jak se projevil v příběhu Ježíšově: „Radujte se v Pánu vždycky“ – to je radost, která se neprojevuje smíchem, ale mírem v duši, která počítá s Kristovým vzkříšením. Není snadné se k ní dopracovat, to vím, ale zato platí vždycky.

Jindřich Štreit, fotograf
Radost beru ze setkání s milými lidmi a potom z práce, kterou dělám. Když vezmu fotoaparát do ruky a mám den na setkávání s lidmi a fotografování, tak jsem radostí bez sebe.

Radim Žárský, farář
V opravdové vděčnosti Bohu a lidem. A též v angažované tvořivosti. Či také v rodině, jak mi dnes připomněla dcera.

Marta Sedláčková, farářka na rodičovské dovolené
Já když si chci udělat radost, tak si kupuju náušnice, piju kafe a jím čokoládu… Vůbec se mi zdá, že radost se nebere, ale že se (i sobě) dělá. Takže radost si dělám, když skončím úspěšně nějaký úkol, radost mi dělají děti, když hrají na nástroje líp, než to dovedu já, radost mi udělá manžel, když uklidí kuchyň. Jediné místo, kde „beru“ radost, a je to taková hodně tichá radost, je když si večer uvědomím, že usínám v Boží náruči.

Ondřej Macek, farář
Kde brát a nekrást? Myslím, že radost těsně souvisí s vděčností. A vůbec se schopností si všímat, co je kolem mě. Nemít moc velká očekávání a pevné představy. Relativně spolehlivé je: udělat ji někomu druhému. A trochu s rizikem: „Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej…“ (Ž 104,15)

DaZ