(ČB 4/2016) Na knize mě upoutal název – Lila. Před mnoha lety jsem jako dítě takto zkomolila jméno své mladší sestře a už jí zůstalo.

Autorku Marylinne Robinsonovou řadí příznivá recenze v tisku zcela jasně mezi výrazné, křesťansky píšící autory. Nemám dostatečný přehled o světové literatuře, přesto si dovoluji

Poslechněte si článek:

tvrdit, že by snad nebylo možno nalézt v oblasti současné beletrie podobně výsostně křesťanský román. Snad jen Chatrč od W. P. Younga, kde si však autor vypomohl, s dobrým úmyslem i výsledkem, prostředky, které odchovanec přísně biblicky vedené nedělní školy, domácí výchovy a Heidelberského katechismu přijímá s poněkud přimhouřenýma očima.

V Lile je vše prosté, obyčejné, bez zázraků, pokud nespatřujeme zázrak v záchraně života jedné ženy, už zrozením jakoby předurčené k zahynutí tělesnému i duchovnímu. Hlavní hrdinka zápasí se svou minulostí, kterou spatřuje v oddílu knihy Ezechiel. Je to v Bibli nečekaně syrový obraz bezcitnosti („… novorozeně pohozené a třesoucí se ve vlastní krvi …“ Ez 16) Následující nadějné verše jako by hrdinka nevnímala, či spíše je ještě nebyla ochotna a schopna přijmout. Vše prosvěcuje postava stárnoucího místního pastora, snad presbyteriána, jeho neokázalá hluboká víra a tiché vytrvalé modlitby provázející každý jeho krok. V knize překvapí i opakované připomenutí osobnosti Kalvína.

Čtenář postrádající křesťanskou výchovu zřejmě nebude schopen  některé oddíly či jen narážky pochopit. Dobrou pomůckou by byly vysvětlivky, uvedené pod čarou nebo v rejstříku, ale snad i tak přiměje kniha čtenáře klást si otázky a hledat na správném místě správné odpovědi. Kéž by.

Knihu Lila aurorky Marylinne Robinsonové vydalo nakladatelství Leda Praha. Je součástí trilogie, jejíž část Gilead byla r. 2005 poctěna Pulitzerovou cenou, u nás vydána roku 2009.

Eva Žárská