(ČB 7–8/2014) Počasí nám přálo, a tak byl z kostelní věže krásný výhled daleko do krajiny. U fotografií ze stavby kostela, které jsme v ní vystavili, se zastavovali lidé a hledali své příbuzné a známé. To bylo doprovázeno živými diskusemi, vzpomínáním, rozhovory. Tak jsme poznali i nové tváře nebo se shledali lidé, kteří se dlouho neviděli. V kostele se tak zastavil například syn faráře, který zde kdysi působil.

Naše „noc“ začala již odpoledne výtvarnou dílnou pro děti. Děti se do ní vrhly s vervou. Naším tématem byl Noe a jeho archa a ta se brzy zaplnila všemožnými tvory. Děti popustily uzdu fantazii a nakonec tak nakazily své maminky, že se k výtvarnému procesu přidaly i ony. Výtvarná dílna působila jako magnet i na děti, které se chtěly jen zastavit a zase jít třeba na tenis. Zůstaly až do konce, kdy program naší noci pokračoval koncertem lidové školy umění. Sama si z dětství pamatuji úroveň různých přehrávek, proto jsem od tohoto koncertu moc nečekala. Nakonec to byl ale pravý hudební zážitek. Pod vedením učitele místní základní umělecké školy zahrálo flétnové uskupení, následovaly je děti hrající na akordeon a kytaru.

Protože v Kralovicích tento rok slavíme osmdesáté výročí postavení kostela, pozvali jsme pana architekta Domanického, který nám představil dílo architekta kralovického kostela Hanuše Zápala. Byli jsme rádi, že měla přednáška dobrou účast i atmosféru.

Do kostela se trousili lidé až do noci, na věž chodili se svíčkami. Noc jsme zakončili krátkým rituálem na věži kostela. Zazpívali jsme písničku, pomodlili se a vyprosili požehnání pro kostel, lidi v něm i celé Kralovice.

Martina Pumrová