(ČB 6/2014)

Mikuláš Zoubek, zubař
Někdy si připadám, jako kdyby mi Duch Svatý koukal přes rameno a nad mou snahou něco udělat se shovívavě usmíval.

Tomáš Vítek, farář v Horních Dubenkách
První mě napadá, že teď cítím chvění kolem žaludku. Ale to téměř jistě působení Ducha svatého nebude. Myslím, že Boží působení nějak speciálně nepociťuji, tedy určitě ne v přítomném čase průběhovém. Věřím, že Bůh na mě působí nezávisle na mých aktuálních pocitech. Avšak někdy mám jakýsi vyloženě dobrý pocit, aniž bych to čekal – mám radost z některých událostí a lidí. Třeba když se s někým bavím a cítím, že oba dva jsme vzájemně porozuměli své řeči. To mi nepřijde úplně samo sebou. Jako by fakt zapůsobilo ještě něco odjinud.

František Plecháček, farář
Někdy ve chvílích, kdy doléhá únava a zmatek a nervozita, co všechno jsem opět nestihl, přichází rozbřesk úlevy a vědomí: člověče, vždyť na to ale fakt nejsi sám; nejsi a nebudeš.

Jiří Nečas, ordinovaný presbyter a ekolog
Už asi před padesáti lety jsem získal v letničních kruzích určitou negativní zkušenost s mluvením o působení Ducha svatého a kvůli ní jsem při formulování podobných osobních prožitků hodně zdrženlivý. Věřím, že působení Ducha svatého se projevuje navenek například životním optimismem či a priori dobrým vztahem k druhým lidem i k přírodě, že se promítá i do osobních rozhodování. A věřím, že mne Duch svatý vede i při mých kázáních (či při jejich přípravě; na kazatelnu si beru kázání předem připravená a napsaná) tak, že nejsou snůškou lidských moudrostí, nýbrž skutečně poselstvím o Kristu, o Boží lásce, o smyslu bytí.