(ČB 6/2014)   Co je Taizé? Jistě každý z nás se už aspoň jednou v životě setkal s písněmi z Taizé. Těmi nejznámějšími jsou beze sporu „Každý den Pán mi sílu dává“, „Laudate omnes gentes“ či „Kyrie“. Zpívají se na různých ekumenických setkáních, akcích mládeže a někdy i při bohoslužbách. Zpěvník Svítá jich má ve svém rejstříku také malou dvacítku. Co se ale skrývá pod slovem Taizé?

Když mi bylo 15 let, myslela jsem si, že Taizé je hudební skupina. Měla jsem totiž doma kazetu s písničkami. Ve 22 letech jsem se tam vydala poprvé, na popud kamarádů z Brna, kteří mi na mou touhu jet do Francie naučit se francouzsky odpověděli, že se mám vydat do Taizé… Začala jsem chápat, že to tedy asi nebude hudební skupina, ale spíš místo.

Taizé je jedna z mnoha malých vesniček v jihofrancouzském Burgundsku nedaleko města Cluny, jehož klášter výrazným způsobem po staletí promlouval do středověké mnišské tradice. Taizé leží na poloviční cestě mezi Dijonem a Lyonem, po 2. světové válce se tam usadil mladý Švýcar Roger Schütz, který studoval v Ženevě evangelickou teologii. Prožíval velice bolestně rozdělení křesťanů a toužil po jejich sjednocení. Již během studií založil malou modlitební skupinku a pracoval na svém snu vytvořit ekumenickou komunitu bratří. Po válce hledali dům v Burgundsku, který by odpovídal jejich potřebám, a našli ho právě v Taizé, kde tenkrát byla již část domů prázdných a románský kostelík polorozpadlý. V roce 1949 složilo slib prvních sedm bratří.

Za jednu z největších výzev doby považovali usmíření mezi znepřátelenými stranami a společnou modlitbu. Bratři se starali o válečné sirotky a o válečné zajatce. Do Taizé začali sami od sebe přijíždět mladí lidé. Na začátku byly jejich modlitby podobné jako u jiných řádů, postupem času se začaly čím dál více zjednodušovat, aby se k nim mohli připojit všichni návštěvníci, kteří přicházeli.
Komunita se začala rozrůstat a mladých na místo přijíždělo čím dál více, aby se setkávali, sdíleli své myšlenky a názory, ale také aby se společně s bratry modlili. Bratři začali tyto lidi navštěvovat v jejich domovech a postupně začaly vznikat modlitby Taizé v různých evropských městech a také se konala národní či kontinentální setkání.

K dnešnímu dni čítá komunita kolem 100 bratří z 30 různých národů, bratří, kteří pocházejí z tradice katolické i z různých tradic protestantských. Samotnou existencí je komunita „podobenstvím společenství“, které chce, aby byl jeho život znamením smíření mezi rozdělenými křesťany a odloučenými národy. Bratři žijí ze své vlastní práce – někteří spolupracují na organizaci setkání těch, kdo přijedou, jiní pracují v keramické dílně, ve vydavatelství knih a hudebních nosičů nebo se starají o chod komunity.

Proč jet do Taizé? Kdo tam může jet a na jak dlouho?
Některé letní týdny jezdí do Taizé až kolem 5000 lidí. Největší nápor je o velikonocích a v době francouzských podzimních prázdnin, kdy se tam navíc sjíždějí mladí křesťané z celé Francie. Zato v lednu či v únoru tam potkáte třeba jen stovku lidí. Na přelomu roku je Taizé téměř prázdné – všichni odjíždějí na Evropské setkání mladých. Komunita přijímá všechny návštěvníky bez rozdílu původu či vyznání. Většina účastníků jsou mladí lidé (15–30 let), zvláštní prostor je ale také vyčleněn pro dospělé a pro rodiny. Do Taizé tedy může přijet opravdu každý.
Většina lidí přijíždí do Taizé na týden – od nedělního odpoledne do nedělního poledne. Jednotlivé věkové skupiny mají oddělený program, který je složen z části biblické, sdílení ve skupinkách, workshopů s různými duchovními a společenskými tématy; součástí je i pomoc na společném životě (distribuce jídla, úklid, překlady, zpěv ve sboru…). Všichni se společně setkávají v kostele Smíření k modlitbám, které probíhají třikrát denně. Písně, modlitby i biblická čtení jsou v různých jazycích. Programy jsou překládány tak, aby pokud možno všichni rozuměli. Hlavním jazykem, kterým se účastníci setkání domlouvají, je angličtina (jazykem komunity pak francouzština). Hodně je také slyšet němčina, polština, chorvatština či italština.

Proč Taizé proniklo i do jiných koutů Evropy a do celého světa?
Komunita se zajímá také o lidi na jiných kontinentech, a to především o chudé. Ne nadarmo se nacházejí malá společenství bratrů v zemích jako je Keňa, Senegal, Bangladéš či Brazílie. Bratři přijímají pozvání z různých zemí a pořádají tam setkání pro mladé. Za zmínku stojí třeba africké setkání v roce 2012 ve rwandském Kigali, kde se dodnes potýkají s problematikou znepřátelených etnik.

Na konci roku proběhne Evropské setkání mladých v Praze. O co se jedná?
Na pozvání Ekumenické rady církví v ČR a České biskupské konference se od 29. prosince 2014 do 2. ledna 2015 v Praze setkají desetitisíce mladých lidí z celé Evropy i z dalších kontinentů na 37. Evropském setkání mladých. Bude to další zastavení na „pouti důvěry na zemi“. Program tvoří velmi jednoduché prvky: sdílení myšlenek a zážitků v mezinárodních skupinkách, společných modliteb, tematických setkání a sdílení společného času s hostitelskými rodinami.

V minulých letech byla většina účastníků ubytována v rodinách hostujícího města nebo v jeho okolí. Takovéto nezištné přijetí mladých lidí může často přinést něco jedinečného a může vést k opětovnému objevení svěžesti evangelia. Všichni obyvatelé Prahy a okolí budou zváni, aby otevřeli své domovy a aby zažili s mladými společné momenty. Pražané se budou moci zapojit i do programu bez ohledu na věk, aniž by potřebovali vstupenky nebo se museli předem někde přihlašovat.

Minulé evropské setkání se konalo na konci roku 2013 ve Štrasburku (na francouzské i německé straně hranice) a shromáždilo se na něm 30 000 účastníků. Mezi dalšími místy, která evropská setkání už hostila, byla města Řím, Berlín, Londýn, Paříž, Brusel, Varšava, Vídeň, Budapešť, Barcelona, Ženeva, Lisabon i Praha (1990).

Čím je Taizé pro mě?
Na závěr připojím ještě pár osobních dojmů. Vlastně je pro mě docela těžké o Taizé psát. Již 12 let tam jezdím pravidelně každý rok, už se mi to těžko počítá. Taizé se stalo mým duchovním domovem. Možná proto, že jsem tam uvěřila a spiritualita toho místa se stala mou vlastní. Je pro mě místem, kam se ráda vracím, místem ztišení a načerpání sil do dalšího života.

Nejlepší způsob, jak Taizé zažít, je pro mě „ticho“. O co se jedná? Po dobu tří dnů nebo týdne se zájemci o prohloubení duchovního života rozhodnou neúčastnit se většinových aktivit, ale mít svůj vlastní program. Mají čas být „sami“ s Bohem, mají čas na osobní modlitbu po vzoru duchovních cvičení Ignáce z Loyoly, čas na procházky po okolí, kreativitu či psaní deníku. Nejedná se tedy o „bobříka mlčení“, jak si někteří myslí, protože se „tichaři“ nebaví s ostatními. Hlavním cílem je podívat se na svět jinýma očima – duchovníma. Poté se některé věci v životě jednoduše změní a najdou svůj ztracený řád.

Na závěr bych vás ráda pozvala, abyste se do Taizé někdy vydali, a pokud jste z Prahy či okolí, abyste nepromarnili příležitost, která se naskytne koncem roku. Možná se nebude opakovat dalších 20 let…

Jana Škubalová

(Autorka se deset let zabývá projekty humanitární pomoci a rozvojové spolupráce především v Africe. Mimo jiné se také podílí na organizaci Evropského setkání mladých v Praze. Foto autorka a Hana Jirsáková)

Více o Taizé: http://www.taize.fr/cs
Evropské setkání: http://www.facebook.com/TaizePraha2014