(ČB 2/2014) Královéhradecký seniorát má celkem 16 sborů, jejich počtem tedy patří k  seniorátům průměrným. Rozkládá se v severovýchodních Čechách – částečně v Polabské nížině, ale hlavně v podhůří Krkonoš, v Krkonoších a v podhůří Orlických hor. Jinak také možno říct: kolem horního toku a povodí řeky Labe a dolního toku řeky Orlice. Město Hradec Králové, podle nějž nese seniorát svůj název, leží na soutoku těchto dvou řek. V regionu najdeme několik význačných přírodních lokalit, jako je Český ráj nebo Broumovské a Adršpašské skály, řadu kulturních památek, z nichž je v poslední době snad nejznámější barokní areál v Kuksu.

Různorodost sborů, zbožnosti i života
Na území seniorátu se nacházejí dva toleranční sbory, o nichž lze s určitou zkratkou říct, že jsou základem pro vznik většiny sborů současných. Důležitým rysem některých sborů je rovněž to, že se nacházejí na území někdejších Sudet. To vše tvoří široké spektrum sborů, vycházejících z tradice, kterou po generace tvořily místní rody, až po sbory poměrně mladé, tvořené těmi, kteří v poválečném období obsazovali vyprázdněná území. Sbory jsou pak převážně vesnického diasporního typu.
Charakteristickým rysem je jejich postupné vyprazdňování, způsobené jednak odchodem mladých lidí do velkých měst, jednak způsobem života na vesnicích a v malých městech, kde se ponejvíce pěstuje „gaučově televizní“ kultura. Mnozí pak k odkazu svých předků zlhostejněli. I v tradičních sborech lze už dnes sledovat, že jádra a sloupy sborů netvoří rodiny, ale jednotlivci. Přes všechna tato negativa ale sbory žijí a většinou vytvářejí významná centra dění. Není jistě náhoda, že i v rámci nejrůznějších kulturních událostí a spolků jsou členové naší církve v přední linii.

Živá víra
To vše poznává seniorátní výbor na svých vizitačních návštěvách. Z mého pohledu už jde o minulost, protože jsem se po mnoha letech práce v seniorátním výboru rozhodl na podzim již nekandidovat.
Díky počtu sborů se seniorátnímu výboru dařilo v šestiletém volebním období navštívit každý sbor nejméně dvakrát. V rámci první vizitace jsme sice vždycky provedli předepsané kontroly (zda sbor vede potřebné knihy apod.), ale vždy to bylo spíše formou rozhovoru, rad a povzbuzení. Jsem vděčný, že jsem se vizitací mohl účastnit, protože jsem téměř vždy odjížděl obohacen o poznání, že to na čem staršovstva a sbory stojí, není pouhá tradice, ale živá víra. A pozoruhodné je, že je toto nejvíce cítit ve staršovstvech sborů malých a tzv. neobsaditelných. Chuť vyhledávat nové možnosti v práci sboru či ochota sbory představit je obdivuhodná. Protože jsem mohl vést jako ordinovaný presbyter aspoň jednou v každém sboru našeho seniorátu bohoslužby a jako člen seniorátního výboru v řadě sborů řídit volební shromáždění a pověřovat nově volená staršovstva, mohl jsem i na vizitační návštěvy jezdit s pocitem, že přicházím do známého prostředí.

Občas zákopová válka
Samozřejmě že ne všechno s čím se seniorátní výbor setkává, jsou věci potěšující a povzbuzující. V několika sborech jsme se museli v průběhu let potýkat i s konflikty; není snadné do takových situací, které připomínají zákopovou válku, vstupovat a dávat dostatečně najevo svou nestrannost. Přitom všichni vyznáváme jednoho Pána a k němu se modlíme.

Co se během roku děje
Ale dost smutku: V rámci seniorátu velmi dobře fungují poradní odbory pro vzdělávání laiků, poradní odbor pro děti a rodinu a odbor mládeže. Připravují hodnotné programy, které jsou vždy obohacením. Poradní odbor pro vzdělávání laiků připravuje dvakrát do roka tzv. seniorátní setkání s tématy, která buď sám aktivně vyhledává, anebo jsou zadávána seniorátním výborem. Takže jsme se mohli zabývat například konfirmací či modlitbou, samozřejmě že na pořadu jednoho setkání v roce 2012 bylo úskalí církevních restitucí a v roce minulém Bible kralická. Kromě těchto setkání se poradní odbor věnuje vzdělávání učitelů nedělních škol.

Vždy na jaře koná seniorátní poradní odbor pro děti a rodinu v některém se sborů jednodenní setkání a na podzim pak využívá celocírkevní středisko v Bělči k vícedennímu setkání rodin s dětmi. Na podporu podzimních setkání se během léta  ve většině sborů pořádají sbírky, které slouží k úhradě pobytu – všechny rodiny by si jej dovolit nemohly.

V uplynulých letech se v seniorátu konal vzdělávací kurz pro přípravu ordinovaných presbyterů, organizovaný přímo seniorátním výborem. Kurz, jehož se zúčastnilo 11 bratří a sester, byl zakončen v roce 2012. Sedm absolventů se potom rozhodlo ordinaci přijmout. Úroveň kurzu byla hodnocena velice kladně a byla přínosem i pro ty, kteří se účastnili z touhy vzdělat se teologicky a v problematice církve, ale k vlastní ordinaci se zatím neodhodlali.

Prakticky ve všech sborech seniorátu funguje ekumenická spolupráce s dalšími církvemi. Přitom „motorem“ takových setkání jsou ve velké většině právě sestry a bratři našich sborů, ať už jde o společná shromáždění především v rámci modliteb za jednotu církve, nebo o jiné události během roku, například při Noci kostelů. Ve sboru semonickém, jehož jsem členem, jednou za měsíc konáme modlitby se zpěvy z Taizé, na něž přijíždějí nejen z okolních sborů, ale i z jiných církví.

Dalo by se ještě mnoho psát; o našich budovách, nejrůznějších shromážděních, o mládeži, o rozhovorech nad budoucností církve a sborů v souvislosti s tzv. církevními restitucemi atd. Snad se mně pohledem „vysloužilého“ seniorátního kurátora podařilo pestrý život v seniorátu aspoň částečně přiblížit.

Jaroslav Andrejs