Český bratr 11/2013.

Pocházím ze Zelova, místa ve středním Polsku. V rodném domě jsme mluvili jenom česky, ale byla to taková zvláštní čeština. Když mi bylo čtrnáct let, odstěhoval jsem se do velkého města, do Lodže. Tam jsem chodil na střední školu, tam jsem studoval a tam také dodnes žiju.

Když jsem byl mladý, tak jezdil jsem na prázdniny a pak někdy i na dovolenou k příbuzným, kteří bydleli v Teplé u Mariánských Lázní, v Šumperku na Moravě a v Českých Budějovicích. Teď už nežijí nebo jsou staří a nemocní, na radostné mládí jsou tak už jen vzpomínky.

V evangelickém reformovaném kostele v Lodži jsou na stole noviny a je tam také Český bratr. Redakci Českého bratra a obzvlášť faráři Petru Brodskému za tuto možnost spojení s rodnou zemí našich otců děkujeme. Některé texty, které jsou zajímavé pro děti a mládež, jsem přeložil do polštiny. Mezi jinými jsou to: Marco Polo a tři mudrci, Život po živ otě, Putování za obločkem, Dary tří králů.

V časopise Český bratr jsem našel informaci o sborech a rekreačních střediscích, kam je možno přijet na dovolenou. Tak jsme se dohodli s farářem Petrem Chlápkem z Vrchlabí o možnosti ubytování a o návštěvě vrchlabského českobratrského sboru. Místo jsem neznal, ani jsem nevěděl, co bude pro dva starší lidi v okolí zajímavé. Teď už můžeme říci, že to byla moc dobrá myšlenka; prožili jsme pěkný týden, na který budeme s radostí vzpomínat. Máme nové přátele, zvlášť sestru Hanu Jüptnerovou, která s námi bývala za teplých večerů na zahradě. Jen si myslím, že na vzpomínky ze Zelova i na krásnou českou zemi byl jeden týden krátká doba.

V neděli po bohoslužbách jsme měli společné setkání, a bylo toho moc na povídání. Zdravím milou paní, která měla velký zájem o Lešno v Polsku, kde pobýval Jan Amos Komenský. Myslím, že redakce informačního věstníku občanského sdružení Exulant by mohla oné paní poslat v českém jazyce článek o posledním senioru Jednoty bratrské v Lešně.

Odpoledne v neděli nás sestra Petra Bártová vzala s sebou do Herlíkovic u Strážného. Užasli jsme nad pěkným výhledem na vzdálené, sluncem ozářené hory a obdivovali jsme neobvyklý kostelík s věží, ve které se mládež za svých pobytů večer setkává, hraje tam na kytaru a zpívá. Možná, že jednou i já budu mít možnost si s nimi zazpívat píseň, kterou moji předkové zpívali v Zelově – píseň touhy po rodné zemi:

Hřálo slunko, hřálo krásně, hřálo na horách,
pod tím slunkem chaloupka má stála jako v snách.
Tam jsem prožil svoje mládí, celý život svůj,
tam jsem již jak dítě zpíval „Kde domov můj“.

Zdravíme sbory, které jsme navštívili ve Vrchlabí, Herlíkovicích a v Janských Lázních. Moc Božího požehnání jim všem přeje

Halina a Jaroslaw Stejskalovi z Lodže