Český bratr 11/2013.
Vícehlasá symfonie plná tónů vděčnosti
Na letošní Evropské konferenci evangelické církevní hudby ve Štrasburku hymnolog Pieter Endedijk a církevní hudebník Wim Ruessink představili nový zpěvník Protestantské církve Holandska (PKN) Liedboek – Zingen en bidden in huis en kerk (Zpěvník – zpívat a modlit se doma i v kostele). Tento zpěvník má dohromady přes 1200 písní a liturgických zpěvů, 130 textů modliteb, básní a meditací. Vyšel v květnu letošního roku, přesně 40 let od vydání předchozího zpěvníku Liedboek voor de kerken. Mnohé změny, které souvisejí s vývojem církve, liturgie a hudby se v něm výrazně promítly.
Inspirace v cizině?
Po 2. světové válce vzniklo v protestantských církvích v Nizozemí liturgické hnutí, jež vedlo k vytvoření nových liturgických zpěvů, které se doposud nepoužívaly. Kolem roku 1973 toto hnutí dosáhlo v tvorbě kmenových autorů (Willem Barnard, Ad den Besten, Muus Jakobse, Jan Willem Schulte Nordholt, Jan Wit) i katolických autorů (Tom Naastepad a Huub Oosterhuis) svůj vrchol. V reformačních církvích tak vznikl nový ekumenicky protestantský směr, který se nechal inspirovat luterskou, katolickou a anglikánskou liturgií. Liturgické zpěvy starých církevních tradic byly znovu objevovány a znovu oživovány. V tomto mezidobí vyšlo 200 zpěvníků v různých církevních kruzích (ekumenicky protestantské, klasicky reformované, evangelické a tzv. základní hnutí). Nový zpěvník, na němž se pracovalo pět let, vznikal v roztříštěné liturgické krajině, kdy polarizace různých hnutí uvnitř církve byla silnější. Obecně se projevila potřeba po zpěvech jiného (nového) jazykového a hudebního idiomu.
Rozmanitost s pevným zakotvením
Synod Protestantské církve Holandska požadoval, aby nový zpěvník zvýraznil identitu spojené církve s ohledem na jazykovou a hudebně-kulturní rozmanitost. Ta je totiž pro jednotu zásadním znakem, stejně jako „společný střed“ (katolicita, obecnost církve), jak ji vyznáváme v Krédu. Cílem je, aby se nový zpěvník používal nejen v kostele, ale i doma, v pastoraci atd.
Na redakčním procesu se podíleli supervizoři osmi protestantských církví. Vedoucím byl Pieter Endedijk, který koordinoval osm pracovních skupin, každá měla osm kompetentních členů v oblastech hudba, teologie, liturgie a hymnologie. Neproběhl žádný průzkum uvnitř církve. Velká naděje byla vložena na kompetenci a moudrost pracovních skupin. Tím se docílilo otevřenosti, a schopnosti vážit si písně toho druhého, aby i jeho spiritualita měla právo na existenci, stejně jako ta vlastní. Od nového rozsáhlého společného zpěvníku nelze očekávat, že každý sbor bude zpívat všechno, ale přispěl k tomu, aby fiktivní hranice mezi jednotlivými proudy nebyly rozpoznatelné. Je to pestrobarevný celek s bohatou nabídkou pro pluralitu liturgie a zbožností.
Doprovázejme na různé nástroje, zpívejme
„Alles wat adem heeft, love de Heer…“ tak začíná refrén jedinečného písňového žalmu z nového holandského zpěvníku. Je v něm použit antifonální princip střídavých sborů a volná recitace v akordech. Varhanní doprovod zájemcům rádi poskytneme. Autorem hudby je Antoine Oomen, bývalý kantor Amsterdamse Studentenekklesia. V žalmu 150 je popsána rozmanitost hudebních nástrojů k Hospodinově chvále. Biblický žaltář končí slovy, jež „legitimizují“ užívání hudebních nástrojů k bohoslužebným účelům. Přestože v tomto kontextu není poslání církevní hudby něčím limitováno či omezeno, v dějinách křesťanství docházelo k tomu, že hudba si svou roli a své uznání v životě církve musela vydobýt, aby patřila k základním projevům církve (martyria, diakonia a leiturgia). Prvotní církev nepoužívala hudební nástroje záměrně, neboť byly svázány s pohanskými kulty. Ve východní církvi se hudební nástroje nepoužívají. V západním křesťanství také docházelo ke konfrontacím v otázkách nových forem a stylů provozování bohoslužebné hudby. S fenoménem „tradičního dogmatu“ se můžeme setkat v každé době.
Občas může dojít k problémům, když místo obvyklé, standardní, tzv. důstojné liturgické hudby, zazní něco neobvyklého. A lidé v kostele, když slyší jinou hudbu, než tu, na kterou jsou zvyklí, bývají někdy příjemně překvapeni, rozradostněni, duchovně obohaceni, nebo také nespokojeni, podrážděni, až zlí. Někdy člověku chybí pochopení přijímat i hudební projevy, které má rád jeho bližní. Jak je to s hudbou v našem prostředí? Věřím, že se smíme těšit z plurality hudebních projevů, jež souzní se slovy 150. žalmu, který vyzývá celé stvoření, aby se připojilo do vícehlasé symfonie, plné tónů vděčnosti. Do tohoto tělesa jsme zváni také my, abychom se přidali zpěvem a hrou na hudební nástroje.
Ladislav Moravetz