Český bratr 7+8/2013.

Libuše Palacká z Hodslavic, vytopených v roce 2009
Právě v červnu před čtyřmi lety postihla naši obec blesková povodeň. Naším domem protekla spousta vody do výše šedesáti centimetrů. Prvními ochotnými zachránci hned ráno po povodni byli náš farář a skupina evangelické mládeže. Přišli a bez velkých řečí začali s odstraňováním nánosů bahna a vyklízením znehodnoceného nábytku a věcí. Ano, vzpomínám vděčně i na další lidi, kteří nám pomohli, abychom se z toho vzpamatovali.

Adam Balcar, farář a dobrovolník při povodních
Zachraňoval jsem po povodních 2010 ve Vísce podnikatele. Strojírnu mu zaplavila voda a tak hrozilo, že mu soustruhy i vláčky zrezaví. Zachránil jsem svoje dítě, když vlezlo do okna, a druhé, když ve dvou letech spadlo do tůně. Zachraňoval jsem farní sbor, ovšem spasitelský komplex už mě opustil. Zachraňoval jsem sebevraha, leč nezachránil. A kdo zachraňoval mě? Zachraňovala mě máma v řece Vydře. Zachraňoval mě táta, když mě nevzali na gymnázium. A pak mě zachránil ten, jemuž sloužíme v církvi – jeho jméno budiž pochváleno!

Pavel Šilar, pracovník ve zdravotnictví
Za svůj život mě už někdo zachraňoval dvakrát. Poprvé při autonehodě a podruhé při požáru. Prožíval jsem pocit trapnosti a provinění, přesto mi nikdo nic nevyčítal, nikdo nenadával. Naopak hasiči, zdravotníci i policie dovedli věcně a zároveň citlivě přistupovat k člověku, který je ve stresu. Jednání všech přítomných záchranářů bylo naprosto profesionální. Pamatuji si na ten dobrý pocit, že v tom neštěstí o nás bylo dobře postaráno. Dík za jejich práci.

Radim Žárský, farář
Pomáhal jsem zachraňovat vlastního syna, který si to v nestřežený okamžik během drakiády namířil do obrovského lánu vzrostlé kukuřice. Viděl jsem to v tu chvíli na povolání hasičů, policistů a vrtulníku s termovizí. Nakonec jsme vše zvládli vlastními silami. Když jsem se díky své klukovské zvídavosti několikráte propadl na zamrzlé řece či rybníčku, zvládl jsem vždy záchranu svépomocí. Bohu dík!

DaZ