Český bratr 7+8/2013.
Publikováním ve Sbírce zákonů vstoupil v platnost zákon 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, viz např. www.e-cirkev.cz kapitola Ústřední církevní kancelář/Praktické informace pro sbory/Majetkové vyrovnání. Českobratrská církev evangelická podepsala na základě pověření synodu smlouvu, která je uvedena mj. na http://www.e-cirkev.cz/rubrika/686-Majetkove-vyrovnani/index.htm. Zákon a jeho dopady rozebíral podrobně článek Romana Mazura Past, nebo šance? K restitučně-odlukovému zákonu, Český bratr 2013/1. Platnost zákona potvrdil i ústavní soud.
Zákon poskytuje církvím možnost zažádat o některý majetek zabavený v době nesvobody. Dále poskytuje církvím dohodnutou kompenzaci za majetek, který vydáván nebude. Zároveň zahajuje období, ve kterém bude postupně ukončována státní dotace na provoz církví. Přijetí tohoto zákona se zásadně dotkne života církve. Ze zákona vyplývají pro naše sbory dva základní úkoly:
1) Dlouhodobým a nejdůležitějším cílem je směřování k úplné finanční soběstačnosti sborů a celé církve. Tato potřeba je vyvolána postupným snižováním státní dotace na platy kazatelů během příštích sedmnácti let a skutečností, že za třicet let bude Českobratrská církev evangelická finančně nesena pouze obětavostí svých členů.
2) Krátkodobým úkolem pro rok 2013 je restituce zestátněného historického majetku církve, o který je možné se podle zákona číslo 428/2012 Sb. přihlásit do konce roku 2013.
ČCE se bude muset zabývat budoucí podobou církve v podmínkách samofinancování a cestou, kterou k tomuto cíli půjde. Druhé zasedání 33. synodu v roce 2012 přijalo jako přípravu na tento úkol usnesení č. 41, které uložilo synodní radě poslat do sborů konkrétní otázky týkající se hospodářské soběstačnosti a obětavosti každého farního sboru v dlouhodobé perspektivě a seniorátním výborům a synodní radě uložilo tyto dotazníky vyhodnotit a předložit toto vyhodnocení 3. zasedání 33. synodu ČCE. Synod dále uložil synodní radě, aby vypracovala multiparametrický model, který by umožnil kvalifikovaný odhad dlouhodobého vývoje církevních financí v závislosti na parametrech majetkového narovnání, obětavosti církve, personálním vývoji v ČCE a dalších relevantních parametrech.
Dotazník
Synodní rada zaslala v září 2012 do všech sborů dotazník. V dotazníku byly kladeny následující typy otázek:
a) Otázky týkající se obětavosti členů sboru – například výše sbírek, salárů, darů, ostatních darů.
Odpovědi na otázky měly v souvislosti s pohledem na budoucí samofinancování vést staršovstva k zamyšlení nad finanční soběstačností vlastního sboru.
b) Otázky týkající se počtu členů, platících salárníků, členů s hlasovním právem a dospělých členů s vlastním příjmem. Otázky měly vést k zamyšlení nad strukturou sboru.
c) Dále byla sborům předložena tabulka vypočítávající potřebné zvýšení obětavosti a celkovou potřebnou obětavost při samofinancování sboru. Otázky měly vést k zamyšlení nad osobní obětavostí a nad perspektivou samofinancování sboru.
d) Otázky písemného dotazníku měly vést dále k zamyšlení, jestli sbor může být v budoucnu finančně samostatný. Seniorátní výbory byly vyzvány k posouzení reálnosti hodnocení sborového pohledu.
e) Seniorátní výbory dostaly od synodu úkol vypracovat strategii seniorátu v podmínkách samofinancování, a to ve třech variantách: při nezvýšené obětavosti sborů, podle představy sborů a podle racionálního realizovatelného scénáře v souladu s představou seniorátního výboru.
Výsledky dotazníků
Údaje získané průzkumem a průzkum samotný vedly sbory i církev k zamyšlení nad cílovým stavem cesty k samofinancování. V tento okamžik se sice ještě jednalo o modelování jak se sbor bude chovat bez státního příspěvku na plat kazatele na základě dnešního pohledu, ale již s jasnými rysy třicetileté perspektivy. Některé sbory provedly tuto diskusi velmi pečlivě, jiné ji zatím více méně odložily s odůvodněním, že takový stav je ještě daleko, další sbory si dosud takovéto otázky odmítají připustit ať již z pohodlnosti, nedostatku údajů nebo jisté bezradnosti. Jakkoliv se zdá tato budoucnost vzdálená, bude ČCE muset vytyčit základní směrování našeho financování již během následujících dvou let. Vyhodnocení dotazníků poskytuje mnoho informací umožňujících kritický pohled na naše sbory, jejich uspořádání i pohled na nás samotné. Výsledek průzkumu zároveň položil i celou řadu často i nepříjemných otázek, na které bude muset církev nalézt odpovědi.
Výsledky provedené analýzy byly shrnuty do grafů, které jsou uvedeny v tomto článku i v jeho pokračováních v příštích číslech Českého bratra. V závěru série článků budou zařazeny i teze, které přijalo 3. zasedání 33. synodu na základě této provedené analýzy a obsáhlé diskuse i úkoly, jež synod zadal sborům, seniorátním výborům i synodní radě.
Personální pohled
Rozdělení sborů podle počtu členů je uvedeno v obr. 1. Jiný pohled na stejná data říká, že přibližně 40 procent sborů církve má méně než 200 kartotéčních členů a cca 80 procent sborů má méně než 500 členů. Málo početných sborů je tedy v církvi většina. Z přehledu je zřejmé, že existují až více než dvacetinásobné rozdíly v počtu členů mezi jednotlivými sbory. Tato skutečnost je způsobena rozdílným charakterem sborů a jejich historií, ale v některých případech možná i různou úrovní vedení kartoték členů.
Podobný pohled na členskou základnu sborů poskytuje přehled zpracovaný podle počtu platících salárníků, viz obr. 2. Počet platících salárníků vyjadřuje skutečný počet členů, kteří se finančně podílejí na činnosti sboru. Téměř polovina, tj. 118 sborů, je finančně nesena méně než 60 členy – salárníky, 67 procent sborů méně než 100 členy a 89 procent sborů méně než 200 členy. Ze srovnání obou přehledů je zřejmé, že značná část evidovaných členů církve se na finanční podpoře sborů vůbec nepodílí.
Obr. 4:
Obětavost sborů
Finanční situace sborů byla hodnocena podle celkové obětavosti, za kterou byl pokládán součet salárů, sborových sbírek a všech darů od členů a příznivců sboru. Záměrně nebyla do přehledu započítávána hospodářská činnost sboru, aby bylo zřejmé, jaká je vlastní schopnost členů sboru podílet se finančně na činnosti sboru. Při započtení hospodářské činnosti sborů budou závěry v některých případech nepochybně mírně optimističtější. Rozložení sborů podle celkové obětavosti je uvedeno v obr. 3. Přibližně 44 procent sborů má celkovou obětavost nižší než 200 000 Kč za rok. Za finančně soběstačný je přibližně možné pokládat sbor, jehož celková obětavost přesahuje 500 000 Kč za rok. Takový sbor by byl schopen financovat svou činnost i svého kazatele. Naprostá většina sborů, tj. 89 procent, by tedy při současné obětavosti nebyla podle tohoto odhadu finančně soběstačná. Tento odhad dobře koreluje se skutečností, že v dotazníku jen 20 sborů deklaruje svoji finanční soběstačnost již v současnosti a pouze 50 sborů, tedy přibližně 20 procent všech sborů, považuje finanční soběstačnost za dosažitelnou vlastními silami a vlastní obětavostí. Ostatní sbory se nevidí jako potenciálně soběstačné bez nějaké zásadní změny.
Obětavost sborů přepočtená na jednoho platícího salárníka je uvedena v obr. 4. Je zřejmé, že i v tomto parametru je mezi sbory až dvacetinásobný rozdíl. Více než polovina sborů má obětavost nižší než 3000 Kč za rok na jednoho platícího salárníka. Je zřejmé, že v obětavosti členů církve existuje značná rezerva.
Pavel Stolař