Český bratr 7+8/2013.
Dokument s tímto titulem připravil na jaře 2013 poradní odbor pro společenské a mezinárodní záležitosti a je míněn jako podnět k dalšímu přemýšlení. Pokouší se poskytnout souhrnný pohled na život v různosti, jakou nově, a stále více poznáváme. Synodní rada ČCE ho po projednání poslala jako studijní materiál do sborů. Přijměte proto tento příspěvek jako vodítko k dalšímu využití v podmínkách, ve kterých žijeme. Uvádíme z něj hlavní myšlenky.
Soužití různých kultur a tradic
Úvodem se konstatuje, že v současné době se mnohé země zabývají otázkami vztahů mezi domácím obyvatelstvem a lidmi odjinud, kteří do země přišli jako přistěhovalci, hledající práci či lepší podmínky pro život, nebo jako azylanti, kteří ve své domovině nebyli bezpečni. Také v České republice se společnost rozrůzňuje a v budoucnu bude méně a méně homogenní. Nejsme na to připraveni, proto je na místě, abychom se jako křesťané zamysleli nad problematikou vzájemného soužití v širších souvislostech.
Společný život lidí různých tradic a kultur může vést k obohacení. Do cesty se mu však staví řada překážek. Jednou z nich je nacionalismus, kdy člověk podceňuje lidi jiných národů anebo jimi pohrdá. Další překážkou může být výlučnost v oblasti náboženství, kdy si věřící osobují nárok na úplné vystižení smyslu lidského života, jiné proudy odmítají nebo pronásledují. Tyto překážky lze odstraňovat z hlubších duchovních a mravních zdrojů, které člověka vytrhují z navyklých stereotypů. V Bibli najdeme řadu zkušeností a výzev, které se týkají různosti lidí a jejich soužití. Ve vztahu k příslušníkům jiných národů, jiných kultur, k příchozím a k hostům přináší Bible dva důrazy. Na jedné straně zdůrazňuje pohostinnou otevřenost, na druhé varuje před nekritickým přijímáním cizích hodnot, protože cenná menšina jak Izraele, tak první církve by se mohla v okolních kulturách rozplynout. Pro dnešní soužití různých kultur to znamená, že je potřebí uvědomit si, co je ve vlastní kultuře cenné a nosné, a tyto klady si nedat vzít, nedovolit rozpustit a relativizovat je.
Lidská důstojnost a práva
Jako cenné hodnoty západního kulturního okruhu, zakotvené v židovství a křesťanství, zdůrazňuje dokument zejména sociální cítění (podle „dvojpřikázání lásky“ máme milovat bližního jako sebe), individuální lidská práva (Bible nemluví k národům, ale oslovuje jednotlivce). Lidská důstojnost jednotlivých lidí není založena příslušností k nějaké skupině – náboženské, národní, třídní nebo sociální. Lidská důstojnost je v Božím zájmu o jednotlivce, v demokracii, která pochází z antiky, ale pro její vývoj byl podstatný vliv reformace, v oddělení duchovní a světské moci, které je vymožeností západní Evropy, a v toleranci, která je doložena už v první církvi. Když se řešily rozpory mezi křesťany, kteří pocházeli jednak z židů, jednak z „pohanů”, došlo se k tomu, že si nemají navzájem vnucovat svůj životní styl. Měli se ve své odlišnosti navzájem ctít s vědomím, že ti druzí – ač odlišní – jsou také praví křesťané. Na nás je, abychom si hodnoty západní kultury uvědomovali a neopouštěli je. Příchozím bychom měli vysvětlovat, jak jsou cenné, a upozorňovat je, že je krátkozraké odmítat je, když chtějí v západní společnosti žít a využívat jejích plodů.
Dědictví holokaustu a vysídlení
Problematika Československa a Česka je zvláštní v tom, že Češi a Slováci zažili v jediném století postavení menšiny (v mnohonárodním Rakousku-Uhersku, kde přednostní postavení měli Němci a Maďaři), tak většiny (v mnohonárodní Československé republice, vzniklé v roce 1918). V průběhu 20. století jsme v naší zemi prodělali dalekosáhlé proměny ve skladbě obyvatelstva. Během druhé světové války byli ze země násilně odvlečeni židovští spoluobčané do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Současně probíhal i romský holokaust, který byl sice početně menší než holokaust židovský, ale znamenal pro české Romy pohromu. Po druhé světové válce byli vysídleni Němci z pohraničních i vnitrozemských oblastí. V menším měřítku byli vysídlováni i Maďaři ze Slovenska. Na místo Němců a Maďarů se přesouvali Češi a Slováci z vnitrozemí, ale domů se vraceli také Češi a Slováci z jiných zemí. Do českých zemí dále přicházeli Romové ze Slovenska, ale i z Maďarska a Rumunska. Etnické složení zejména našeho pohraničí se tak zcela změnilo.
Vztah k Židům
Problém vyrovnávání se s etnickými a kulturními rozdíly není nový. Menšiny, s nimiž žijeme po staletí, jsou Židé a Romové. Židé v našich zemích tvořili ve středověku výraznou část obyvatelstva a historie jejich diskriminace a pronásledování je stejně stará. Hluboce zakořeněný blud antisemitismu podporovala a šířila často právě církev. V 19. století jej u nás ještě přiživily sociální a politické problémy. Vyvrcholil hilsneriádou v roce 1899, která je vedle francouzské Dreyfussovy aféry nejznámějším justičním projevem antisemitismu v Evropě. To předznamenalo i tragédii českých Židů ve 20. století. V Německem obsazených územích nacisté Židy odvlékali do koncentračních a vyhlazovacích táborů, Češi k tomu povětšině mlčky přihlíželi. Našli se mezi nimi lidé, kteří Židům pomáhali a tajně je ukrývali, našlo se však i dost těch, kteří nacistům ochotně pomáhali. Antisemitismus (ačkoliv není obsažen v komunistické ideologii) se projevoval i v poválečné praxi komunistické strany. V procesu s tzv. „protistátním spikleneckým centrem“ v roce 1952 bylo ze čtrnácti obžalovaných jedenáct Židů a jejich židovství bylo výslovně zdůrazněno. Z jedenácti popravených bylo osm Židů. Souviselo to tehdy s odmítavým vztahem komunistické strany ke státu Izrael, ale v základu byl nepochybně staletý lidový antisemitismus. I dnes, po všech těchto hrůzách, kdy v naší zemi žije jen desítka židovských obcí a funguje několik synagog, se opakovaně objevují protižidovské řeči a další projevy antisemitismu. Je povinností každého rozumného a slušného člověka všechny takové projevy tvrdě odmítat a snažit se jim aktivně čelit.
Vztah k Romům
Druhou historickou menšinou jsou Romové. Vzájemné vztahy mezi Čechy a Romy jsou aktuálním problémem. Romové byli po generace pokládáni za lidi druhé kategorie. Otevřenou ranou zůstává především vzpomínka na druhou světovou válku a tábory v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, ve kterých byli za nacistické okupace shromažďováni čeští Romové před transportem do vyhlazovacích táborů, kde zahynuly nejméně tři čtvrtiny romské populace z českých zemí. Současné vztahy mezi Čechy a Romy jsou komplikovány především palčivými sociálními problémy, které způsobuje neschopnost najít přiměřenou cestu k integraci Romů. Jsme přesvědčeni, že cestou k řešení je systematická podpora vzdělávání. Cílem by měl být vznik dostatečně silné vrstvy vzdělaných a kvalifikovaných Romů, která by se stala obecně respektovaným reprezentantem a mluvčím této menšiny. K tomu však bude nutno odbourat mnohé silné předsudky ve většinové části obyvatelstva a změnit atmosféru k větší otevřenosti a ochotě respektovat jinakost. Osvědčeným prostředkem je vzájemné setkávání, k němuž vedou a přispívají již teď různé občanské i církevní aktivity.
Všichni jsme hosté a příchozí na zemi
Závěrem dokument připomíná, že věcný pohled na problémy je předpokladem, abychom v soužití lidí různého kulturního východiska nešli ode zdi ke zdi, ale pomáhali řešit problémy tak, jak přicházejí. Příslušníky nejrůznějších evropských a mimoevropských národů, kteří u nás žijí, nepovažujme za problém či zátěž, ale za příležitost a obohacení. Učme se s nimi navazovat přátelské a solidární vztahy, zvěme je k rozhovoru. Otázky našeho mravního, kulturního, sociálního a hospodářského zaměření řešme se zřetelem nejen k sobě samým, ale také k lidem okolo nás, kteří jsou jiní nebo jsou cizinci. „Hosté“ jsme přece i my, všichni jsme na zemi pouze příchozí. Mezilidské vztahy jsou úkolem pro všechny ve sféře soukromé i veřejné. Církve v tom nesmějí zůstat stranou.
Zdeněk Susa
znění celého dokumentu Pluralitní společnost a čeští evangelíci na
http://www.e-cirkev.cz/data/att/Pluralitni%20spolecnost_dokument.pdf