Český bratr 3/2013.

Připravuje se odluka církví od státu. Jak se církve vypořádají s tímto dosud neznámým uspořádáním? Po staletí se osvědčovala struktura: samostatné sbory, každý sbor má svého faráře-správce na plný úvazek, nejlépe vystudovaného bohoslovce. Půjde to tak i nadále? Naše církev se na odluku už léta připravuje: zřídila tzv. personální fond. Však se už projevují důsledky: značné procento sborů na to nemá a jsou neobsazené. Jak se tedy máme připravovat na úplnou odluku, až bude církev se svými faráři i ostatními zaměstnanci závislá jen na dobrovolné obětavosti svých členů? Snad by mohly pomoci i nějaké výnosy z pronájmu majetků, které nám předchůdci zanechali, ale s velkými mecenáši – jako před stoletím – sotva můžeme počítat.

Tři modely
Mně se výhled jeví tak, že se donedávna jednotný vzor farářů-správců sboru na plný úvazek bude muset rozčlenit do zhruba tří podob:
1) Faráři živých sborů ve velkých městech – jejich způsob práce se bude málo lišit od dosavadního.
2) Faráři na částečný úvazek – budou muset mít vedle své bohoslovecké kvalifikace ještě jinou. Jejich příjmy půjdou tedy ze dvou zdrojů a oni budou muset svou práci patřičně zorganizovat. To ovšem může být zdrojem osobních stresů i mezilidských napětí. Tento způsob však není ve světě neznámý, například v malé evangelické „iglesii“ ve Španělsku to tak funguje už dávno.
3) Faráři rozptýlených hloučků. Jejich pastorační oblast bude pokrývat rozsáhlé území, budou muset měsíčně najezdit stovky kilometrů. Také jejich práci bude nesnadné spravedlivě zorganizovat i ohodnotit – včetně vysokých nákladů na jízdné. Podpoří je městské sbory?

Autor těchto řádků si nedělá nárok na moudrou předvídavost. Nechce napomínat,
necítí se oprávněn dávat návrhy. Ví, že se může mýlit. Chce jen napomoci dalšímu rozhovoru o tom, nač se má církev připravovat. Znám Ježíšova slova „nedělejte si starost o zítřek, zítřek bude mít své starosti“. Ale pomýšlím také na podobenství o domu, který měl základy na skále, takže se ani při vichřici nezbořil. A troufám si to vztahovat i na pozemskou odpovědnost.

Naše naděje
Ještě poznámky: nejen církve, skoro všechny instituce tohoto světa jsou dnes otřásány, nikdo přesně neví, kam se bude budoucnost ubírat. Dokonce i role států či bank – budou za třicet a padesát let takové, jak je dosud známe? A druhá: v nastupující mladé generaci našich farářů je nezanedbatelný počet takových, kteří se dokážou orientovat v tomto složitém měnícím se světě. Možná víc než v naší  generaci odcházející. A ti budou zřejmě schopni se vypořádat i s nezvyklými okolnostmi. A třetí poznámka: Bůh je naše útočiště i síla, pomoc vždycky hotová.

Blahoslav Hájek