Adam Csukás působí na církevním ústředí jako právník. Zároveň také vede komisi pro reformu správy církve, která se zabývá dnes velmi žhavými tématy, jako je například projekt zřizování tzv. regionálních sborů, o němž nedávno proběhla panelová diskuse, kde byl bratr Csukás jedním z řečníků. Oslovili jsme ho proto, aby nám činnost komise blíže osvětlil.
1. Můžete prosím tuto komisi krátce představit?
Komisi pro reformu správy církve zřídila synodní rada v květnu 2020 a jmenovala do ní Petra Galluse, Alexandru Jacobea, Jana Keřkovského, Jana Plecháčka, Zvonimíra Šorma, Vladimíra Zikmunda a Daniela Ženatého. Jednání komise se účastní též další členové synodní rady. Předsednictví připadlo mně. Dostali jsme za úkol v návaznosti na Strategický plán ČCE uceleně probrat otázky související s kompetencemi správy ČCE, odpovědět na ně, a činit tak v teologickém rozhovoru současně s praktickými potřebami správy. Máme posoudit, zda současné rozdělení kompetencí správy církve odpovídá teologickému ukotvení ČCE a také, zda takto rozdělené kompetence nezatěžují správce sborů na všech úrovních na úkor věcí pro církev podstatnějších. Měli bychom připravit návrhy změn současného rozdělení kompetencí správy ČCE, a to mj. na základě analýzy fungování a kompetencí všech tří úrovní správy s ohledem na další náměty, vyplývající ze strategického plánu z roku 2019, teologické reflexe (co znamená synodně-presbyterní zřízení atp.) a praktických zkušeností některých sesterských církví v domácí i zahraniční ekumeně (nehierarchický způsob řízení, týmová a síťová spolupráce atd.).
Adam Csukás
2. Čím se aktuálně v komisi zabýváte?
Za uplynulý rok jsme se sešli celkem jedenáctkrát, což je na poradní odbor nebo komisi synodní rady poměrně dost. Co jednání, to dopoledne či odpoledne intenzivních rozhovorů. V „sezóně“, tj. školním roce 2020/2021, jsme se věnovali zejména projektu regionálních sborů, který z naší komise vzešel. Ve spolupráci s poradním odborem organizačním a právním jsme se zabývali též správou ČCE za mimořádných okolností (COVID-19). Mnoho pozornosti jsme vloni věnovali problémům malých sborů: Připravili jsme indikátory misijní aktivity ve farních sborech nebo patero doporučení pro slučování a rušení farních sborů, a to na základě příkladů dobré praxe, sesbíraných od kazatelů a presbyterů, kteří mají se slučováním zkušenost. Ke konci loňské sezóny jsme přesunuli pozornost k seniorátům a jejich pravomocím. Připravili jsme tři strukturované rozhovory s představiteli seniorátů: Po tři večery jsme rozmlouvali se seniory a seniorátními kurátory o tom, jaký by měl být poměr mezi společenstevní a administrativní rolí seniorátu, které pravomoci jim v seniorátním výboru chybí a kterých by se raději vzdali. Rozhovory přinesly velké množství podnětů, nyní je promýšlíme.
3. Co vás těší, co se vám daří a co vám naopak dělá největší starosti?
Z práce komise mám radost, spolupracuje se nám velmi dobře. Přicházíme s neotřelými, někdy až provokativními nápady, které průběžně konzultujeme se synodní radou, a na základě připomínek jejích členů některé z nich dále rozvíjíme. Největším oříškem je pro nás najít nejvhodnější způsob, jak o těchto „vynálezech“ mluvit v rámci církve. V říjnu připravujeme webinář o regionálních sborech; snad to bude šikovný způsob komunikace.
4. Jaké impulzy byste chtěli církvi předat do budoucna?
Impulzy předáváme synodní radě, protože jsme její komise. Byl bych rád, kdyby se nám podařilo přispět k postupnému naplňování strategického plánu v úseku správy církve. Všichni tušíme, že „něco“ by se mělo stát – a my se snažíme to „něco“ popsat a vymyslet způsoby, jak je uvést do praxe.