(ČB 9/2021) V cirkevnom zbore, do ktorého patrím (Praha-Uhříněves), sme si všimli, že ten „klasický“ spôsob zborového života, kde by sa väčšina aktivít odohrávala pravidelne v priebehu týždňa, je pre nás čoraz menej udržateľný. Preto „experimentujeme“ s formátmi ako letná zborová dovolenka (1 týždeň), biblické zborové víkendy (2x/rok), zborové dni so spoločným obedom a prednáškou po nedeľných bohoslužbách, zborové výlety či grilovačky. To sa nám osvedčuje ako zmysluplné a komunitotvorné. Nedeľné bohoslužby však pre mňa stále zostávajú stredobodom života zboru.

Pavol Bargár, presbyter

Ano, stíhám. Naopak snažím se zúčastnit se i sborového života jiných sborů.
Daří se to, když odložím jiné věci. Jsem starostka obce Lestkov, který je kazatelská stanice sboru ČCE Černošín a jsem moc ráda, že sbor včetně kazatelské stanice, který budovali moji rodiče, zatím funguje.
Budujeme zázemí pro pobyt v naší modlitebně a rádi vás k nám pozveme. Je tu také krásná krajina.

Renata Šilingová, presbyterka a starostka obce Lestkov

Můj manžel je katolík a v evangelickém sboru se necítí dobře, mně však katolický kostel nevadí, proto chodíme společně celá rodina ke katolíkům. Děti ale chodí do evangelického sboru na biblickou hodinu a pokud možno se tam účastní i jiných aktivit, takže zůstáváme v kontaktu i s tímto prostředím. Díky pražské nabídce mohu navštěvovat různé věci v různých církevních společenstvích a hojně toho využívám. Ze záznamů na internetu si navíc mohu poslechnout i kázání ze svého sboru. V součtu se církevního života účastním, myslím, docela dost. Potřebuju křesťanské společenství jako
místo, kde čerpám sílu, a nedělní bohoslužby jsou pro mě jen slavnostní vrchol společného života.

Alena Dvořáková, redaktorka

Stíhám! Nedělní bohoslužby, biblické hodiny v týdnu (i když ty teď trochu flákám…), pašije, vánoční hry, konfirmační slavnosti, sborové výlety či víkendy, schůze staršovstva… To všechno setkávání s přáteli v Kristu a tím pádem i s Bohem mě naplňuje radostí. Pán Bůh dobře vymyslel, že uprostřed společenství je lidem nejlíp.

Adam Csukás, Praha-Kliment, právník ÚCK

Kovidové kostelové hladovění mi ukázalo, jak jsem za náš sbor vděčná.
Za možnost potkat se, občerstvit, k něčemu se připojit a něco i podpořit.
Teď už se zase diář neúprosně plní a se stíháním je to složitější.
Jeden hlas ve mně říká: poskládej si priority.
Jiný hlas říká: Něco vypusť a něco nepusť.
A zní ještě jeden hlas – člověk se spojuje hlavně s tím, do čeho investuje čas.

Lucie Slámová, pracující presbyterka

Sborovému životu věnuji poměrně hodně času, ale zároveň jej dělím mezi dvě místa. V domovských Dejvicích jsem presbyter, jeden z varhaníků, vedu pěvecký sbor, nepravidelně se scházíme s naší věkovou skupinkou okolo 30 let, vůbec ale nestíhám nic dalšího. Na bohoslužby paradoxně chodím tak jednou za dva týdny, jelikož v rámci ekumenického manželství navštěvujeme také farnost u Nejsvětějšího Salvátora a přibližně dvakrát do roka rádi jezdíme na salvátorská duchovní cvičení v kolínském klášteře, obvykle kontemplativní. Summa summarum: Snažím se stíhat dvousborový život – se střídavým úspěchem.

Filip Härtel, učitel na gymnáziu Jana Nerudy