(ČB 9/2021) První srpnová neděle byla na vsetínském Horním sboru slavnostnější než jiné letní neděle. Kázal u nás synodní senior Daniel Ženatý. Synodní rada se totiž v červnu usnesla, že udělí medaili vděčnosti sestře Aleně Zikmundové, člence Horního sboru, a bratr Ženatý přijel medaili s vděčností předat.
Tato medaile není za zásluhy, není pro církevní představitele, nebo zahraniční návštěvy. Je určena těm, kdo tvoří církev svým životem ve dnech svátečních i všedních. Na listině, která je předána spolu s medailí stojí, že pamětní medaile se Aleně Zikmundové uděluje za vytrvalé podporování evangelia v církvi i společnosti.
Církev tímto vyjadřuje Pánu Bohu za sestru Alenu Zikmundovou viditelně svoji vděčnost, jak dodává br. Ženatý: „Za to, že vás máme. Rádi přijímáme to, jak vy svou vírou bez velkých řečí žijete. My jsme zde jen vzorek těch, s nimiž jste se setkala v místech, kde jste žila. Jednu mimořádnou vděčnost církve i společnosti přece jen zmíním. Se svým manželem Vojtěchem jste nám dali sedm dětí a ty děti i jejich manželé a manželky a jejich děti, známí a přátelé jsou vydatným zdrojem dalšího vytrvalého podporování evangelia v církvi i společnosti…“
Alena, rozená Hromádková, opustila s rodiči svoji vlast v jedenácti letech, aby se tam v devatenácti letech do zcela nepřehledné situace vrátila. Dusno počátku padesátých let jí pomáhala překonávat láska k dětem a péče o ně, ať už v širší rodině, v nedělní škole vinohradského sboru, nebo posléze péče o své vlastní děti. Po svatbě s Vojtěchem Zikmundem odešli budovat pohraničí. Žili postupně v Liberci, v Poniklé, v Semilech a ve Varnsdorfu, kde se jim narodilo páté dítě, přesto Alena zvládla dokončit pedagogický institut a učit na základní škole. Nicméně toužila po zakotvení v tradičním evangelickém společenství, což se podařilo po přestěhování na Vsetín v roce 1965. Tam se za necelé dva měsíce narodila ještě dvojčata! Děti dostaly příležitost vyrůstat v podnětném prostředí Horního sboru a rodiče ani ve vyšším věku nezůstali stranou. Alena pracovala v důchodu na Vsetíně jako sborová sestra, s manželem na sboru ve Vizovicích, v ÚCK a s velkou chutí ve vinohradském sboru. Nadto řádně vystudovala magisterskou teologii na ETF. Dnes žije opět na Vsetíně a raduje se z více než padesáti přímých potomků. „Milá paní Zikmundová, milí přátelé, to ani nejde nebýt vděčný,“ dodává synodní senior.
Jana Buzková