(ČB 9/2021) Synodní rada disponuje mnoha poradními odbory, které se zabývají různou, úzce specializovanou agendou. Protože poradních odborů je velké množství a není jednoduché se v nich zorientovat, připravili jsme cyklus, v jehož rámci se na jednotlivé poradní odbory zaměříme. Oslovili jsme zástupce konkrétního poradního odboru a položili mu následující otázky:
1. Představte prosím krátce váš poradní odbor.
2. Čím se aktuálně zabýváte?
3. Co vás těší, co se vám daří a co vám naopak dělá největší starosti?
4. Jaké impulzy byste chtěli církvi předat do budoucna?
Tentokrát jsme oslovili Pavla Rumla, předsedu poradního odboru ekumenického.
1. „Sestavu“ ekumenického odboru najde čtenář na webu církve, stejně jako agendu náležející Ekumenickému a mezinárodnímu oddělení kanceláře SR ČCE. To určuje část naší práce. Pracovali jsme společně rádi (což těžko vyčíst z tohoto „nudného výčtu“), setkávali se čtyřikrát do roka. Pandemie znamenala změnu v práci nejen odboru (on-line schůze), ale i v podobě ekumenických kontaktů v Evropě i ve světě. Pro naše fungování jsou důležití dva profesionálové z kanceláře, bratr Reinighaus a sestra Hamrová. Jsou napojeni na veškerou ekumenickou agendu církve, jejich práce je vzhledem k domácím i mezinárodním vztahům enormní a zaslouží uznání.
2. Odbor je úkolován synodní radou dle událostí, které se dějí plánovaně, stejně jako těch, které „přinese život“. Témata se v okruzích přelévají celou ekumenou, což zrcadlí „rodinnou“ sounáležitost církví a kopíruje to, co se „mele“ v celém světě. Věnujeme se tedy monitorování ekumenického dění, sledování tisků a materiálů grémií či církví, setkáváme se s delegáty církve na ekumenických akcích a čteme jejich zprávy. Dobré je, když se někdo z nás účastní práce na mezinárodní úrovni. V současném období je členkou rady Světového luterského svazu sestra Navrátilová a přes ní jsme na „návštěvě“ u 77 milionů luteránů ve stech zemích světa. Krásná bývají osobní setkání a rozhovory s představiteli a zástupci jednotlivých církví v ČR, které si zveme.
Pavel Ruml
3. Velikou radost mám při pohledu na propojenou a hustou ekumenickou síť církví, hnutí, lidí s nepřehlédnutelným faktem, jak moc se tento svět kdysi nepřátelských a rozdělených křesťanských světů sblížil a sblížit musel. S vděčností jsem u toho mohl být jako člen odboru třicet pět let. Díky zmíněnému jsem projel svět a potkal řadu vzácných a obdarovaných lidí. Ekumena je bohatství a může být oprávněnou pýchou křesťanů.S tím ovšem souvisí ona starost. V některých postojích, které z nás křesťanů kdysi utvořily až nepřehlednou spleť církví, hnutí, denominací, jsme se nezměnili a nehnuli z místa vůbec. V něčem jsme stále ve „středověku“. Zavrzané, konzervativní – takové umějí být naše církve a my v nich. A to žádné grémium ani odbor nezmění. Největší radost pro mě je, že svoje členství v odboru i s funkcí předsedy mám nyní komu předat. V odboru se setkali mladší lidé, nadaní, vzdělaní, s osobním i odborným rozhledem „až do samých končin světa“. Dobře se odchází.
4. Výsledky naší práce odevzdáváme synodní radě formou zápisů a prostřednictvím synodních materiálů všem synodálům. Vyjadřovat se navenek nám nepřísluší. Ale protože se loučím, pak si dovolím sám za sebe touto cestou církvi vzkázat – vyhledávejme nejrůznější způsoby, jak překračovat hranice svých sborů a jak být vynalézavými na úrovni svého „ekumenického světa“. A hlavně nedejme prosím na řeči o druhých, ale přesvědčujme se sami a osobně. Předsudky a představy o těch druhých často spíš zrcadlí můj strach z odlišného než realitu. A tu nepoznáš jinak, než vlastní ekumenickou zkušeností.