Český bartr 9/2012.

Barva, střep, trní a svíčka na cestě k celistvosti

Neděle večer, nad Křížlicemi se smráká, před evangelickou školou parkuje dodávka. Z auta vynášíme různé koše, košíčky, krabice, střepy, kameny, barevné šátky… Už chápu, proč řidič měl zájem zajet až k domu.  Dobrý večer, Eva Muroňová, Cyril Havel. Představují se lektoři, kteří nás budou po tři dny provázet seminářem zážitkové pedagogiky. Hned po večeři se dáváme do práce. Zpracování příběhu má čtyři části. Začíná se vytvořením společenství. Snažíme se uvědomit si, že jsme tady spolu; zdravíme se, zpíváme, podáme si ruce, předáváme si pozdrav, tančíme v kruhu… Učíme se zpomalit. Jsme tady a teď. Já – ty – my – Bůh.

Uchopení příběhu

Ve druhé části se setkáváme se skutečností, se světem. Je dobře, když se zapojí všechny smysly. To vně, předmět, situace, příběh, pohádka, biblický text se nám má přiblížit, my se máme přiblížit jemu. Lektor nás vede, příběh vypráví. Hledáme podstatu věci, hledáme, jak se to vztahuje k nám. Postupuje se od obecného ke konkrétnímu. Pomalu odkrýváme téma, dáváme ho do středu mezi sebe. Poušť, dům, Bible, kalich. Příběh k nám mluví, nadechujeme se, přijímáme, uchopujeme. Je to pro mne, souvisí to se mnou.

Třetím krokem je „výdech“. Ztvárnění přijatého, pochopeného. Každý sám přemýšlí a znázorňuje to, co je pro něj v příběhu důležité, jak byl osloven, co chce sdělit sám sobě i druhým. Kolem kruhu uprostřed vznikají menší „obrázky“ každého z nás. S použitím různých kamenů, korálků, provázků… se snažíme vyjádřit. Taky píšeme slova, zahrajeme na hudební nástroj. Díváme se, jak se vyjádřili ostatní.

V závěru má být ještě význam tématu prohlouben. Lektor přečte příběh, ztišíme se k modlitbě. Mluvíme o tom, jak nás příběh oslovil, co pro nás bylo důležité. Jaké to celé má smysl.

Symboly

Zakladateli náboženské pedagogiky celistvé výchovy jsou Franz Kett a Esther Kaufmannová. Místem, kde tento pedagogický směr vznikal, byla mateřská škola na předměstí Mnichova. V sedmdesátých letech zde hledali způsob, jak pracovat s dětmi, které neuměly dobře německy. Přemýšleli proto, jak se dorozumět ještě jinak než slovy, jak zapojit všechny smysly, jak se vyjádřit barvami, postojem, gestem, tvarem, materiálem, hudbou, jak pracovat se symbolem. Paul Tillich říká, že není nic většího než symbol. Abychom mohli mluvit o Bohu, je symbol potřeba. Symbol nám pomáhá skrze něco známého pochopit něco neznámého.

Inspirace znamená nadechnutí

Lektorka Eva Muroňová pracuje v Centru pro katechezi při ostravsko-opavském biskupství. Má na starost náboženskou výchovu dětí a dospělých, resp. péči o profesní růst těch, kteří se katechezi věnují. Cyril Havel je katolický kněz v Písku, žije v komunitě bratří petrinů. Naše církev pamatuje na další vzdělávání kazatelů, během pěti let by se každý měl účastnit aspoň jednoho semináře; nabízejí se různá témata z různých oborů (pastorace, katecheze…). Tento seminář byl jedním z nich.  Díky za inspiraci, neboli nadechnutí – nejen krkonošského vzduchu, kde „nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou“ (Ž 19,2). Tuším teď o trochu víc, že možností, jak se vyjádřit o víře a o Pánu Bohu, je pestrá škála, že cesty porozumění nejsou dlážděny jen slovy.

Lenka Ridzoňová