(ČB 11/2014) Důležité pohlazení. Ráno odchází Anežka z domu. Maminka ji pohladí po hlavě a přeje jí hezký den. Někdy maminka není doma a Anežka odchází sama. Řekne ahoj prázdnému bytu a zaklapne dveře. Kroky se rozléhají po schodišti. Má pocit, že jí něco chybí.
Jako by slunce svítilo trochu míň. Chybí mi hezký den, napadne Anežku.
Když je v kostele večeře Páně, dospělí dostávají chleba a víno. Děti jsou tam s nimi, ale chleba a víno ještě nedostanou. Pokračování textu
(ČB 11/2014) Kniha pro teofila
Milý Teofile,
možná tě to taky někdy napadlo, když bylo kázání nudné a varhaník bez inspirace: proč do toho kostela vlastně chodit? Nebylo by lepší prostě si doma přečíst úryvek z Bible a v klidu si jej promyslet? Nebo jít místo do kostela za někým, komu to udělá radost? Udělat něco užitečného? Jednou se pořádně vyspat? Pokračování textu
(ČB 11/2014) Brněnský farář v. v. Jaroslav Vítek (1947) se nechal svými někdejšími posluchači z Blahoslavova domu přimět k vydání tenké sbírky modliteb. Z důvěryhodných zdrojů vím, že se bránil sveřepě, ale dobře pro nás, že se neubránil…
Už jen formulovat modlitby říkané ve shromáždění je dost těžké – s ohledem na Toho, kterého si troufáme vůbec oslovit (byť to dělat smíme a máme), ale také proto, že jedna nahlas vyslovená modlitba se snaží cosi povědět za všechny, kdo ten den přišli, Pokračování textu
(ČB 11/2014) Na obálce je obrázek malého dítěte v červené čepici; vyklání se z okna, oči zvědavě dokořán, ústa se roztahují k úsměvu. Tomu se to raduje! napadne nás. Nic ho nebolí, netrápí se, co bude zítra, ani nepřemýšlí nad tím, jestli má nějaké jeho snažení smysl.
Autor ale nechce pozvat k radosti jen mladé, zdravé, úspěšné, bohaté… Pokračování textu