(ČB 12/2014) Smíme se dívat, radovat a modlit. Hlupák je v hebrejštině trochu zvířecí člověk. Kraličtí říkají, že hlupák je člověk hovadný. „Je patrné, že být hlupákem nesouvisí se vzděláním. Je to nejspíš ten, kdo nechce připustit, že Bůh je tak mocný, jak se zpívalo v předchozích slokách. Kdo nechce otevřít oči, nechce otevřít srdce, lpí na svém, jako brouček, který si piplá malý prostor kolem sebe a víc ho nezajímá. To je člověk hovadný.“ (říjnová meditace Žalmu 92) Pokračování textu
Český bratr 11/2014. Moderní doba – Kohn a Roubíček
Úvodník
Židovské anekdoty jsou o nás všech
Líbí se vám vtipy o Židech? Potká takhle Kohn Roubíčka… většinou mají vtipnou pointu a jsou moudré. A hlavně: jsou o nás všech, proto je máme rádi.
Židé to neměli nikdy lehké. Lid vyvolený, lid pronásledovaný. V kontextu našeho cyklu Moderní doba se starozákoník Petr Sláma zamýšlí v hlavním článku nad tím, co Židům dalo a vzalo 19. a 20. století. Navazuje zajímavý rozhovor s členkou pražské židovské obce s křesťanskou minulostí, se kterou vedl rozhovor Ondřej Kolář.
V obrazové reportáži se v rubrice Církev žije vracíme k oslavám 600. výročí obnoveného vysluhování chleba a vína, které proběhlo za nádherného počasí a hojné účasti 12. října v Praze. Bohatý program je zachycen na fotografiích nejen v časopise. Můžete se podívat také na Facebook, kde je na stránce Oslavy 600 let kalicha několik fotogalerií od různých autorů a shrnutí této dlouho připravované události.
Blíží se advent a vánoce a pomalu se uzavírá další ročník našeho časopisu. V podzimních měsících se vždy snažíme uveřejňovat více recenzí na zajímavé a kvalitní knihy, které mohou být inspirací při přemýšlení o vánočních dárcích pro vaše blízké. Do posledního letošního čísla chystáme opět dárkový kupon s předplatným Českého bratra, jímž můžete někoho obdarovat. Těšit se můžete i na hudební CD, tentokrát z dílny celocírkevního kantora Ladislava Moravetze.
Čas se změnil z letního na zimní, a tak kromě přezutí aut do zimních pneumatik nás čekají delší večery. Třeba se svíčkou, hrnkem horkého čaje a Českým bratrem.
Inspirativní čtení přeje všem čtenářům
Daniela Ženatá
Obsah čísla
ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME
TÉMA
Galilejský večírek. Co Židům dalo a vzalo 19. a 20. století – P. Sláma
Rozhovor s Janou Pivoňkovou: Vyvolenost je především úkol – O. Kolář
Otázka na tělo: Co se vám líbí na židovství?
CÍRKEV ŽIJE
600 let podobojí: Víno své výborné pít mi dej – D. Ženatá, G. Fraňková Malinová
Naši žáci jsou tykadlem směrem k veřejnosti – M. Sklenářová
Tichý hlas pro svatou zemi – D. Rotkovská
Kurz biblické animace v Marseille – M. Zikmund
Na návštěvě u našich korejských bratří a sester – G. Frey-Reininghaus
MOJE CÍRKEV
První moderní a „pravé české“ chrámy u nás – J. Kirschner
Malá úvaha o malém ďáblíkovi – T. Dosoudil
DIAKONIE
Rozhovor s Evou Tkadlečkovou: Naše Krabice od bot funguje trochu jinak – M. Bárta
Duch, kam chce, věje. Setkání diakonů v Chotěboři – L. Vraj
HUDBA
Nová píseň – Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou – L. Moravetz
SLOVO
Pro děti: Biblický zvěřinec – Kůzle – L. Ridzoňová
RECENZE
Jan Sokol: Proč chodíme do kostela? – Š. Grauová
Jaroslav Vítek: Přijmi nás ještě i dnes – O. Macek
Jaro Křivohlavý: Není radost jako radost – L. Ridzoňová
Václav Žďárský: Chemička, má láska – R. Čunderlíková
Řeč míst, kde se scházíme – Dveře
(ČB 11/2014) Když je kázání dlouhé, nudné nebo než začnou bohoslužby, můžeme třeba přemýšlet o věcech, které nás v kostele obklopují.
Podle tolerančního patentu směli evangelíci vstupovat do svých nově postavených modliteben, stodol, jen od humen. Dveře nesměly příliš zvát. A dovnitř mohli jen zapsaní a úřady registrovaní. Aby již nikdo další nebyl nakažen kacířstvím…
Co dnes? Zveme? Čím chceme nakazit? Dveře jsou vizitkou, mají být naznačeným pozváním. Překročit práh znamená vstoupit do jiného světa. Pokračování textu
Galilejský večírek. Co Židům dalo a vzalo 19. a 20. století
(ČB 11/2014) Léto roku 2000 v galilejském Cfatu, na večeři pořádané v předvečer šabatu lubavičskými chasidy pro chudé. Jídlo na papírových talířích a žehnající přípitky pronášené nad plastikovými kalíšky s vínem. U stolu v mužské místnosti sedí osamělý chasid s ulepeným strništěm vousů, asi tři bezdomovci – a já. Lucka sedí za stěnou v ženské místnosti. Uličkami středověkého kabalistického města proudí slavnostně vyparáděné rodiny, zlatá písmena kožených sidurů, modlitebních knih, a pod paží v nažehleném saku složené tality, bílo-černé modlitební pláště, ženy v barevných šátcích a děti v kipách. Vracejí se pokojně domů k prostřenému stolu z večerní modlitby. Pokračování textu