Česko-polská spolupráce mezi studenty středních škol

škola(ČB 6/2015) Žáci Evangelické akademie jsou u toho. V Náchodě se ve čtvrtek 7. května 2015 uskutečnila první část dvoudenní konference zaměřené na spolupráci v oblasti školství a vzdělávání v česko-polském příhraničí. Organizačně konferenci zajišťovaly Střední odborná škola sociální-Evangelické akademie spolu s partnerskou školou z polského Božkówa. Pokračování textu

Pestrost v pusztě. Mezinárodní kalvinistická konference v maďarském Berekfürdö

DSCF0061 vet+şt Conference participants(ČB 6/2015) Větší maďarská města se, jak známo, jmenují podle různých uzenin a jiných masitých pokrmů. Pro účastníka mezinárodní teologické konference, cestujícího osobním vozem, představuje tato kulturní zvláštnost jisté riziko: Segedín totiž leží v zcela odlišné části země než Debrecín. Nicméně po úspěšném překonání gastrogeografických obtíží dorazil jsem v podvečer na místo konání konference, do termálních lázní Berekfürdö. Pokračování textu

Medaile vděčnosti pro sestru Boženu Jelínkovou

(ČB 6/2015) Celoživotní služba druhým

V neděli 3. května jsme měli v pardubickém sboru slavnost. Při bohoslužbách předával člen synodní rady Pavel Stolař Medaili vděčnosti sestře Boženě Jelínkové jako vyjádření poděkování a vděčnosti za její dlouholetou práci v křesťanské službě ve sboru v Pardubicích i za službu celé církvi.   Sestra Božena Jelínková pochází ze Semonic, z velkého hospodářství. Absolvovala hospodyňskou školu ve Stěžerách, stala se kuchařkou a pracovala jako vedoucí kuchyně ve školních jídelnách. A o prázdninách se věnovala službě církvi. V letech 1960 až 1987, plných 27 let, vařila a byla hlavní kuchařkou v Horském domově v Herlíkovicích. V této době měl provoz v Herlíkovicích na starosti farář Jiří Svatoň se svou manželkou Hanou. To se v Herlíkovicích ještě hospodařilo, chovali se koně, krávy, slepice, krmilo se prase, pěstovalo se obilí, brambory, jahody, kosila se tráva a sušilo seno na horských loukách. Ve vedení hospodářství se vystřídali Medkovi, Hurtovi a Kiellarovi. V kuchyni se využívalo vlastní mléko, stloukalo se máslo a vyráběl tvaroh. To znamenalo být již od pěti hodin ráno na nohou a pracovat až do pozdních večerních hodin, aby se stačilo připravit výborné domácí jídlo pro strávníky, svačiny pro brigádníky, péct buchty a borůvkové koláče, dělat dobrůtky pro děti, vařit džemy a kompoty. Celá rodina Jelínkových jezdila do Herlíkovic velmi ráda, protože církev tam o prázdninách žila.

Svoje obdarování uplatnila sestra Jelínková také ve svém sboru v Pardubicích. Byli jsme rádi, že máme mezi sebou profesionální kuchařku, kterou vaření velmi baví. Připravovala výborné obědy při sborových dnech, na pastorálkách i obědy s moučníkem pro staré a osamělé členy sboru. Sloužila ve sboru i jinak – šila záclony, závěsy a potahy, pomáhala při brigádách na faře, zkrátka dělala, co bylo potřeba.

Manželé Jelínkovi byli také zakladateli a organizátory podzimních pobytů pro seniory v Chotěboři, které pořádal Chrudimský seniorát. Jako hlavní kuchařka zde sestra Jelínková působila patnáct sezón. Při práci v kuchyni kolem sebe dovedla šířit radostnou atmosféru a se svými pomocníky z řad mládeže, studentů i ostatních měla úžasnou trpělivost.

Sestra Božena Jelínková oslavila 14. dubna své 88. narozeniny. Jsme vděčni Pánu Bohu, že jí dává zdraví, dobrou mysl a energii do života. Celý svůj život věnovala službě pro druhé. Přejeme jí, aby ji Pán Bůh opatroval a provázel i v dalších dnech jejího života.

Hana Capoušková, kurátorka pardubického sboru  

 

 

 

Vzpomínka na profesorku Vlastu Smetánkovou

(ČB 6/2015) Odešla žena statečná, vzdělaná, ohleduplná

Paní Vlasta Smetánková vnímala citlivě život člověka  v jeho kráse a nadějích i v jeho mezích a ohroženích, ve společenství i o samotě. Lnula ke své rodině, ale brzy jí zemřel manžel. Měla starost o druhé lidi, dovedla navštěvovat nemocné, doprovázet stárnoucího člověka na procházce, zeptat se na situaci jedince i rodiny. Křesťanství ji v tom prohlubovalo, učila se tomu z Bible, ztišovala se při bohoslužbách.

Lidským vztahům rozuměla také z literatury. Spisovatele a básníky chápala v tom, co obsahově sdělují a dosvědčují, ale viděla je také v jejich osobní situaci, v situaci národa a společnosti, a rozuměla cílům i starostem Němcové, Světlé, Havlíčka, Máchy, Šrámka, Hrubína, Seiferta, Holana,  Havla, Škvoreckého a dalších. Dovedla se vypravit do antické literatury, ale také byla plna zaujetí pro záhadnou duši ruského člověka, jak se zračí u Tolstého, Lermontova, Čechova a jiných. Byla jí blízká francouzská kultura a chápala paní Suzanne Renaud, Francouzku v Čechách, manželku Bohuslava Reynka, na osamělém venkově. Těšila ji hudba a vnímala ji silně třeba v tvorbě Beethovenově. O všem tom mluvila v našem Klubu seniorů. Vážili jsme si toho a jsme jí vděčni.

Měla ráda evangelický sbor, evangelickou tradici s její střízlivostí a neokázalostí a také při tichém soustředění v modlitbě k Bohu. Po své mamince Vlastě Hromádkové, kurátorce, převzala odpovědný vztah ke sboru a ve staršovstvu starost o jeho růst. Zajímaly ji veřejné záležitosti, promýšlela to, co prodělal a co říkal její strýc, Josef Lukl Hromádka. Připomínala si zkušenosti z doby komunismu a viděla úkoly v dnešní demokracii. Ráda diskutovala, byla rozhodná ve stanoviscích, ale současně solidární a plna účasti.

Vlasta Smetánková uměla obsáhnout široký horizont života z minulosti a bohatý život dneška. Byla ohleduplná, vzdělaná a statečná. Stále měla na mysli své děti, vnoučata a pravnoučata, své příbuzné. Víra v Boha jí byla oporou a zdrojem síly. Když ve svých 82 letech po těžké nemoci 24. dubna 2015 zemřela, vydala se na cestu za svými nejbližšími, kteří ji předešli do věčného života a odpočinutí v království Božího pokoje.

Jan Čapek