Český bratr 9/2013.

Když kolem vás náhodou pluje velká ryba…

Anežka s tatínkem a Filipem se vydali do města. Bylo hezky, náměstí plné lidí, turistů, prodavačů pohlednic a zmrzliny. A ještě něco zvláštního. Stál tam podivný člověk, celý obarvený nazlato. Skoro se nehýbal, lidé si ho fotili. Anežka zůstala stát s otevřenou pusou. Tohle ještě neviděla. Dívala se… a najednou – kde je tatínek s Filipem?! Začala se nešťastně rozhlížet kolem sebe, volat. Ale nikde je neviděla. Vydala se tam, odkud předtím přišli, ale oni už mezitím došli jinam a taky ji hledali.
Už to trvalo dlouho. Anežka si sedla na kraj chodníku a dala se do pláče.
Najednou před ní někdo stojí. Anežko!
Zvedla hlavu. A uviděla paní Voříškovou.
Co se stalo, Anežko? Ty jsi tady takhle sama?
Ne. Vlastně ano. Zajíkala se Anežka. Ztratila jsem se. Nevím, kde je tatínek s Filipem.
Tak je najdeme. Paní Voříšková vyndala z tašky telefon a volá tatínkovi. Mám tady vaši Anežku.
Za chvíli se sešli. To byla náhoda…
Nebo to nebyla náhoda?

Víš, jak to bylo s Jonášem, Anežko? ptá se večer tatínek.
No, nechtělo se mu do Ninive.
A dál?
Šel do přístavu a nasedl na loď, která jela úplně na druhou stranu, na západ do Taršíše. Tam si lidé tenkrát představovali, že je konec světa. Dál už byl jen nedohledný oceán. Schovám se tam Pánu Bohu, řekl si Jonáš.
Ale cestou vypukla hrozná bouře. Lidé na lodi se báli, že ztroskotají. Začali se modlit k různým bohům, v které kdo věřil. Nemodlil se jen Jonáš. Ležel v podpalubí a spal.
Velitel posádky si všiml, že Jonáše nikde nevidí, a tak sešel do podpalubí. Našel ho spícího a zacloumal jím.
Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu!
Jenže Jonáš přece je na cestě od Boha pryč! Když odejdete z domova, protože už tam nikoho nechcete vidět, tak přece nebudete domů telefonovat!
A tak jim to Jonáš všechno řekl. Já Pánu Bohu utíkám. Proto je taková bouře. Hoďte mě do vody a bouřka přestane.
To ale námořníci nechtěli. Přece nemůžou hodit člověka do moře!
Jenže bouře sílila a Jonáš je přesvědčil. Hodili ho do moře a bouře přestala.
Pán Bůh ale nechtěl, aby to s Jonášem skončilo takhle.
A teď poslouchej, co se stalo, Anežko. Pán Bůh poslal k Jonášovi velikou rybu a ta ho spolkla. Tím ho zachránila. Jonáš se pak v jejím břiše konečně začal modlit a rozhodl se přece jen jít tam, kam ho Pán Bůh posílal.
Takže – když tu rybu poslal Pán Bůh, tak byla vlastně tak trochu anděl, tatínku? Anděly Pán Bůh posílá, ne?
Je to tak, někdy anděl vypadá jako velká ryba. Některé věci se stanou náhodou a některé ne. Ta ryba nebyla náhodou.
Anežka přemýšlí. To že jsem dneska potkala paní Voříškovu s mobilem – myslíš, že to byla náhoda?
Nevím. Určitě za některé náhody můžeme Pánu Bohu moc poděkovat.

Ryby v Bibli
Ve Starém zákoně mnoho ryb nenajdeme. Přece jen jsou Izraelci nomádi z pouště. Cestou z Egypta vzpomínají na ryby z Nilu. A velká ryba je pak důležitým „Božím poslem“ u proroka Jonáše.
Naopak v Novém zákoně se to rybami jen hemží. Někteří učedníci byli dříve rybáři a po vzkříšení se k této práci zase vracejí. Ryba je v té době běžné jídlo, s několika rybami Ježíš nasytí zástupy lidí. Ježíš také používá symboliku rybolovu (učedníky chce učinit rybáři lidí).
Ryba se stala symbolem křesťanů. Řecké slovo pro rybu ICHTHYS totiž je zkratkou slov Ježíš Kristus (je) Boží syn (a) Spasitel.

Doporučujeme: Duha – barevný život s vírou, katolický časopis pro děvčata a chlapce, vychází čtrnáctidenně od září do června, zajímavý nejvíc pro děti od pěti do dvanácti let. Co v časopise najdete? Třeba v jednom květnovém čísle bylo biblické čtení z knihy Skutků, reportáž Po stopách apoštola Pavla, seznámení s paní Dvorskou, která maluje ústy, vyprávění o prvních křtech v Jordánu, hádanky a na zadní straně komiks. Před vánocemi dostanete adventní kalendář, před velikonocemi postní sešit a na prázdniny dárek. Doporučuji i pro děti evangelické!

Lenka Ridzoňová