Český bratr 5/2012.
- Bohoslužby v Pleternici
V době, kdy čtete tyto řádky, mám za sebou cesty do zahraničních sborů v Polsku, Rumunsku, Srbsku, Chorvatsku a Ukrajině. Na cestách mne často doprovázejí ti, jejichž srdce tepe v rytmu krajanů. Velmi mne potěšila zpráva, kterou po návštěvě Pleternice a Bjeliševace v Chorvatsku napsal Miroslav Frydrych. Čilý čtyřiaosmdesátiletý emeritní farář, jehož kořeny lze nalézt právě ve výše zmíněné lokalitě. Dovoluji si s jeho souhlasem podělit se i s vámi o dojmy z této cesty.
Byla to neděle 18. března uprostřed postní doby, kdy jsme navštívili sbor v Pleternici a Bjeliševaci. Laetare je latinský název této neděle podle Žalmu 96 „Rozveselte se nebesa a plésej země“! Přijeli jsme potěšit krajany a byli jsme sami potěšeni.
V pátek 16. března jsme ještě za světla dorazili do Požegy, kde nás jako vždy mile uvítala kurátorka sboru Zdenka Pagáčová. Vítala nás s úsměvem, rakijí a sarmou. Pak jsme se rozjeli – já do mé Bresnice. Sobotní den byl plný návštěv. Rozhovory v Bresnici (jenom jedna žena tu mluví česky). Lidé mají svá osobní trápení, své bolesti. Byl jsem v lese plném bílých sněženek a modrých podléšek, napil jsem se vody ze studánky. Na kraji lesa „žalostné“ vrby (smuteční) mávaly už malými zelenými lístečky. Na polích bylo rušno, sázely se „krumpíry“ (brambory).
V Bjeliševaci tvoří sbor Adámkovi, Hruškovi, Kamenčákovi, Macháčkovi, Pagáčovi, Škrobákovi, Uličníkovi a Milinkovičovi z Kutjeva. Lidé mají starosti, protože nemohou prodat kukuřici, brambory a prasata. Ale také mají radosti, třeba ze sedmi kůzlátek a pěti jehňátek u Macháčků.
V neděli byly bohoslužby – ráno v Pleternici (sbor má 22 členů, kurátorem je Dražen Pahor, jehož předkové přišli ze Stříteže a z Telecího). Mluví se tu už jen chorvatsky, ale česky rozumějí. Připomněl jsem v kázání žalm 31. I když všichni chřadneme a umdléváme, zrak nám slábne a kosti řídnou, smíme se radovat z Božího milosrdenství. „V rukou tvých jsou časové moji, Hospodine.“ Moje přítomnost i budoucnost je v Božích rukou. Bylo nás devět.
V bjeliševackém kostelíku ozářeném teplým sluncem se nás sešlo 22. Sbor má 54 členů. Radovali jsme se z toho, že se zase vidíme a že vůbec vidíme! Z vyprávění v 1. knize Samuelově 16 jsme vyposlechli jásavé starozákonní evangelium o pomazání Davida za krále. Nejenom, že vidíme, co máme před očima, nejenom že Hospodin hledí na srdce, ale Hospodin hledí srdcem plným lásky a milosrdenství. Učme se také dívat na druhé lidi srdcem.
Bohoslužby v Bjeliševaci
Na obou místech jsme slavili svatou večeři Páně, kterou vždy uvedl Petr Brodský
Pak už jsme se rozloučili. V Tominovci u Kamenčáků jsme poobědvali a vydali se na cestu domů přes pohoří Papuk, Podrávskou magistrálou přes Terezino Pole kolem Blatenského jezera a hradu v Sůmegu až do Bratislavy, Jihlavy a Kolína. Dlužno říci, že takové dlouhé posezení v autě člověka dost udolá, ale řidič Petr byl výborný. Náš dík patří také kurátorce Zdence Pagáčové. Cesta a návštěva krajanů byla dobrá a povzbudivá.
Tolik ze zprávy Miroslava Frydrycha. Co k tomu dodat? Cestou z Kolína na Kladno jsem si znovu promítal všechny chvíle, které jsme mohli společně prožívat. Zdálo se mi, že bratr Miroslav ani neví, co to je únava. Zdvořile poznamenal, že to byla za krajany jeho cesta poslední, ale stejně mu při rozloučení uklouzlo – vezmeš-li mně příště, pojedu rád. Dá-li Bůh, s radostí – odvětil jsem.
Pro úplné doplnění ještě já dodávám, že v sobotu jsem navštívil krajany v Daruvaru a krajany v luterského sboru ve Velikých Zdencích.
Pb+